Muži, ženy a děti

Ještě depresivnější než obdobné "Disconnect". Mozaika příběhů z jednoho města, kde se jednotliví hrdinové snaží najít způsob, jak žít s technologiemi 21. století. Vyrovnat se s rozvodem rodičů závislostí na počítačové hře? Chránit vlastní dceru před ošklivostmi světa napíchnutím jejího telefonu a počítače (Jennifer Garner budete v některých momentech ze srdce nenávidět)? Smutno vám bude ze všeho a ze všech. (22.04.2017)

v podstatě jen takový slabší odvar dva roky starého Disconnect, který působí po všech stránkách poněkud nedotaženě.. znepokojivé to bylo, to ano, ale rozhodně zde byl potenciál na daleko ucelenější film, který nebude působit tak, jako když jen hodíte hromadu neduhů současné společnosti do jednoho pytle.. (14.04.2015)

Je vtipný, jak Reitman po celou dobu filmu osciluje mezi dost povýšenou kritikou současnosti a občasným zásahem do černého. Jako většina jeho filmů působí i Men, Women and Children trochu nedovařeným dojmem, jako by věděl, co chce vyprávět, ale vždycky do toho skočil moc po hlavě a po pádu mu zbylo jen pár zlomenin. Dobří herci, fajn ústřední romance. 60% (01.02.2015)

Anorexie, rodičovský teror, manželská nevěra, mladá láska, honba za slávou nebo objevování vlastní sexuality. Všechny tyto příběhy spojuje "nebezpečný" prostředník - internet a virtuální světy. Jen je strašlivá škoda, že při závěrečných titulcích příběh působí neúplně. Jako kdyby někdo nakousl důležité téma, ale nebyl schopný jej dokončit. Jako nádech před vyřčením oné myšlenky. Možná, že kdyby se děj méně soustředil na čarovné záběry z vesmíru a vyprávění Emmy Thompson, mohlo zbýt více místa pro nedotažené linky. Například holčina s anorexií dostala až hříšně málo prostoru - její motivace byla vskutku nedotažená, příběh nedokončený. Nepůsobilo to tak úderně, jak by mělo; což se vlastně dá říct o celém filmu - především v porovnání s Disconnect, což je tématicky téměř totožná mozaika příběhů. Přesto, pro podobné filmy, které nastavují zrcadlo společnosti, mám slabost, takže nemůžu jít s hodnocením níž.:) (21.06.2015)

Taká nenáročná príjemná indie blbina, na aké sme od Reitmana zvyknutí. U mňa o čosi slabšie než Thank you for smoking, no lepšie než preceňovaná Juno. Tých klišé, pri ktorých máte chuť si vydriapať oči a nahlas si spievať aby ste nepočuli ako mladá trieska dverami auta po tom, čo jej mamka spravodlivo naloží /btw, za to tresknutie dverami auta by v "RL" naložila moja mamka mne ešte viac) je tu dosť, ale poväčšine je to na také menšie pousmiatie. Adam Sandler mimoriadne prekvapil, ide azda o prvý film, kde som si z celého srdca nepriala, aby jeho postave stalo niečo fakt zlé. Jenifer Garner a jej defaultne znepokojený výraz je štandardne na facku, a Timothée Chalamet je na zožratie aj keď hrá tupého futbalistu s rozbitým nosom. 6,5/10*. (06.04.2021)