Paddington

Človek by povedal, že po všetkých tých Garfieldoch, Nociach v múzeu, Scooby-doo- och a Stuartov Littloch to prestane ľudí aj decká baviť. Hlavne ak si vezmeme, že kvalita týchto filmov, bola veľmi kolísavá. V čom je teda Paddington iný? Jedná sa o úplne obyčajnú typickú rozprávku, akých ste videli tisíc. Dokonca je tam aj sentimentálny moment ako sviňa, aj keď v britskej angličtine to znie akosi lepšie. Paul King dokázal vzniesť veľa zaujímavých detailov do celého príbehu. Ťažko ich opísať všetky, ale každý funguje ako súčasť príbehu a jemu zvolenej atmosféry. Je to groteskné, hodnotové, veľmi zábavne ( scéna s vytopením záchodom je skvelá) a má to účasť skvelých britských osobností. Minimálne Bonneville je neprekonateľný. Ale mimo to všetko je to Ben Whishaw ako Peddingtonov hlas. V jeho podaní sa do tohto medvedíka nedá nezamilovať. A naozaj som si uvedomil, že by som jeho dobrodružstvá mohol pozerať od rána do večera. Pekné spracovanie a zaujímavo zvolená kubánska hudba. Možno rovnaké ako všetko predtým, ale s omnoho väčším srdcom. Pevne dúfam, že na druhú časť nebudeme čakať dlho. A to je to, čo robí Paddingtona lepším, ako vyššie spomenuté tituly. (21.03.2015)

Přestože vizuální styl Paddingtona prozrazuje tvůrce Mighty Boosh (plynulé přechody mezi reálným a fantaskním světem, hodně výrazné barvy a kostýmy), dost si vypůjčuje také z filmů Wese Andersona (vycentrované frontální kompozice, mizanscéna jako nitro domečku pro panenky). Zápletka nápadně využívá motivů ze 101 dalmatinů, méně nápadně z Chaplinova Kida a dalších filmů o osiřelých mláďatech. Vyprávění strukturované jako série akčních sekvencí připomíná z novějších počinů Prokletí králíkodlaka nebo Tintinova dobrodružství. Neznamená to, ale že by byl Paddington prost původních nápadů a jen vykrádal druhé. Na pocitu familiárního je naopak založen. Přímočaře a upřímně vypráví tradiční příběh s oblíbenou postavičkou (minimálně v Británii). Svou návaznost na tradici sahající minimálně do roku 1958, kdy vyšla první paddingtonovská knížka, nezapírá a nestydí se za ni. Stejně tak neshazuje sentimentální scény a nerelativizuje své liberální poselství (jak se v éře stále větší nesnášenlivosti chovat k cizincům, obecně k těm, kdo se odlišují). Kombinace povědomých prvků z Paddingtona dělá navzdory tenounké zápletce, neprokresleným nebo nevyužitým postavám a medvědovým kompozičně chabě motivovaným nehodám adepta na novou vánoční klasiku. Zahraju si na Mirku a závěrem dodám, že původní znění, o které budeme v českých kinech bohužel ochuzeni, by filmu s velkou pravděpodobností zajistilo minimálně pět procent navíc. 75% (16.12.2014)

Velice příjmený film, kterému dominuje neokoukaná a osobitá animace meďošů a celé to působí strašně hezky, hřejivě a hravě. Zemité britské prostředí a humor tomu dodává šťávu a nenucenou zábovnost a nápaditost po celou stopáž, která tu dlouho nebyla. Už je to nějaká pátek, co na mě animovaný film takhle zapůsobil. Příběhově je to sice typicky rodinné, bez výraznějšího odkolnění se od šablonovitých témat, ale ta realizace je zkrátka parádní. V kontextu s příběhem vnímam jako ne zrovna šťastnou a naprosto zbytečnou roli Nicole Kidmanové, která sice splňuje roli padoucha s gracií, ale právě její rolí to zklouzlo to toho standardu rodinných filmů. Klidně to mohlo jít celou dobu nastoleným "bataleským" směrem. Každopádně svěží vítr do kolonky rodinných filmů. 4,5*. (29.03.2015)

Přestože jsem nebyl cílovka (páč nejsem dítě, jsem starej cynik), musím říct, že se mi tenhle ve všech směrech "čistý" film, ve kterým se nemluví sprostě, ani neteče krev (přestože jsem se párkrát přistihl, jaký by asi z toho medvěda byly steaky- jako sorry, ale chvílema byl ten plyšák děsně nesnesitelnej! :-), docela líbí, příjemný osvěžení. Navíc je to britský až na dno sklenice s pomerančovou marmeládou, což Ramirez, ten starej britofil, umí ocenit. Příběhově sice sladší a ulepenější než ta marmeláda samotná, ale who cares, je fajn, že i takovéto filmy mají v dnešní době místo. A ten Londýn... brilliant! (01.10.2017)

Miloučký rodinný film podle klasické dětské literatury, která se zatím ale v českých končinách příliš nezabydlela. Příběhy medvídka z nejtemnějšího Peru jsou přeci jenom příliš těsně spjaty s Londýnem a koloniální poetikou. Albatros zkusil jednu knížku v roce 2000, po deseti letech dala Paddingtonovi znovu šanci Mladá fronta (poprvé s ilustracemi Peggy Fortnum), ale skutečně zájem vyvolává v našich končinách klasicky až film. Ten, natočen velmi zručně, vsází na jistotu a zaujme i fanoušky tak širokého hvězdného spektra jako jsou jména Nicole Kidman a Gwen Stefani. Kidman vsadila na novou variace záporačky, jakou si zkusila naposledy ve Zlatém kompasu. Nové plavé mikádo a perverzní sklony jí sednou s přirozeností jí vlastí. A Stefani nazpívala s Pharrellem nový song do titulků, aby svým posluchačům připomenula, že je sama taky maminečkou. Suma sumárum tedy žánrové překvapení, které lze doporučit. (07.07.2016)