Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Manchester 1976. Na jednom z prvních vystoupení punkové skupiny Sex Pistols se sice schází jen skromné publikum, účinky nového hudebního stylu jsou však ohromující. Nepopsatelný zážitek ovlivní na zbytek života většinu přítomných fanoušků a odstartuje novou kapitolu v dějinách hudby. V čele manchesterské scény se ocitá televizní moderátor Tony Wilson, jenž okamžitě zakládá legendární Factory Records. Vlastní krví sepisuje smlouvu se skupinou Joy Division, která prorazí debutovým albem Unknown Pleasures a hitem Love Will Tear Us Apart. V roce 1980 zpěvák kapely Ian Curtis spáchá sebevraždu, zbytek Joy Divison ovšem pokračuje dál pod názvem New Order. O tři roky později vydávají nahrávku Blue Monday, jejíž obal je tak drahý, že na každé prodané kopii vydavatelství prodělá pět pencí. Přesto se singl stane nejúspěšnějším "dvanáctipalcem" všech dob. Začátkem osmdesátých let otevírá Tony Wilson také jeden z nejslavnějších tanečních klubů Hacienda, dějiště další hudební revoluce, která z pódií smete kapely a nahradí je DJ. Ještě předtím však světu stihne představit Happy Mondays, díky nimž se taneční hudba uvede do světa hitparád. Tuto černou komedii o více než dvaceti letech v zajetí hudby, drog a sexu režisér Michael Winterbottom záměrně vystavěl jako fiktivní celovečerní dokument, v němž hereckou akci kombinuje s archivními záběry. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (94)

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Joy Division, New Order, Happy Mondays, Clash, Sex Pistols, Siouxsie and The Banshees, Buzzcocks...doba, kdy muzika přicházela stále s něčím novým, kdy se v rámci New Wave rozjíždí punk, new romantic, gothick rock, kytarová indies scéna (Stone Roses, Inspiral Carpets), EBM, ska a postupně taneční scéna a pořád pryč až do doby, kdy všechno začíná jít do kopru a hudební mrtvolu dorazí internet. Při zpětném pohledu více než komedii vidím tragédii, na druhou stranu ta svoboda - sex, drogy a muzika (nejen rock) - se už nikdy nevrátí. Lituji, že jsem nezažil na vlastní kůži anglické kluby té doby, nebo alespoň americký CBGB. Dnešní neposlouchatelné sračky způsobují, že hudba místo vývoje stojí a vrací se skupiny a zpěváci 80.let. Byla to fajn muzika, ale kam tohle povede? Nejlepší je nálet otrávených holubů. ,,Žrádlo pro králíky! Jo, chtěl bych bejt jak voni při šukání, ale to žrádlo stojí za hovno!" ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Musím se přiznat, že plným počtem hvězdiček hodnotím spíše kapely a onu hudební scénu a žánry ve filmu zmiňované než samotný postmoderně koncipovaný film, kdybych si sám na vlastní kůži teenagera nezažil éru indies a manchesterské scény (a dozvuky punku, alespoň tedy v té době tady u nás v Čechách), asi bych hvězdičkové absolutorium nedal. Chápu, že pro ctitele jiných žánrů je to sotva průměrný film s ulítlým britským humorem a jako jediný nadčasový element tu ční herectví Steve Coogana - tolikrát pak odkazované a citované v jiných médiích a filmech (viz třeba Jarmuschovo Kafe a cigára) a jeho úžasná stylizace do postavy Tonyho Wilsona, ale mě z nostalgie a hudební piety velí srdce dát ***** ()

Reklama

zputnik 

všechny recenze uživatele

Běhá vám mráz po zádech při Joy Division? Ujíždíte i po letech na Siouxsie and the Banshees? Fandíte New Order? Asociuje se vám při slovu "tarantule" něco víc než jen pavouk? Taky jste před léty "přitrouble" ;o) poskakovali při Happy Mondays? A v neposlední řadě: oslovila Vás rave-kultura? No, pak NONSTOP PÁRTY je pro vás přímo "povinnou četbou". Skvěle odvedené dílko, které poučí i pobaví. Dokumentární ráz tomuto filmu moc sluší. Scény, kdy Tony Wilson "vyskakuje" z proudu děje a z aktéra událostí se mění v samotného vypravěče, byly fakticky cool. Skvělé historky, Tonyho citáty, legendy z undergroundu i pravdivé příběhy/střípky - to vše dělá z NONSTOP PÁRTY výbornou jízdu a poutavou učebnici historie jedné z výrazných odnoží moderní hudby. ()

Chasm 

všechny recenze uživatele

Jedna z mých největších "srdcovek". Nejlepší hudba v nejlepším městě a nejlepším časovém období... Oblíbení britští herci a nadčasová režie Michaela Winterbottoma spolu s úžasným hudebním doprovodem milovaných Joy Division, New Order i Happy Mondays pro mě dělají jasných 100%... "Don't judge. Piety is a very unattractive quality. Flirting is a very natural process, she's aware of it, I'm being postmodern, before it was fashionable." ()

kapibara 

všechny recenze uživatele

Úžasný Steve Coogan si mě získal jako Tristram Shandy. V 24 Hour Party People zase sqěle zahrál Tonyho Wilsona. Celá poetika a občas absurdní a dokonale britsky chladný humor hodně připomíná Monty Pythons. To,že jsem některá jména kapel a hudeníků neznala, vůbec nevadilo. Každopádně Joy Division, New Order nebo Happy Mondays zná snad každý,kdo se o hudbu alespoň trošku zajímá. Atmosféru Manchesteru a jeho kultovní klubové scény film vystihl dokonale. ()

Galerie (63)

Zajímavosti (4)

  • Slavný manchesterský klub Hacienda, kde se film částečně odehrává, byl zbořen v roce 2000. Dnes byste na jeho místě našli luxusní byty. (Dolores Haze)
  • Film se od skutečnosti v některých detailech liší. Například naznačuje, že se Ian Curtis oběsil v dětském pokoji při sledování televize. Ve skutečnosti se tak však stalo v kuchyni. První epileptický záchvat pak Curtis nedostal na pódiu, jak je tomu ve filmu, ale v autě na cestě domů z koncertu Joy Division. Ve filmu se také Tony Wilson (Steve Coogan) objevil na pohřbu Iana Curtise (Sean Harris), v reálném životě se však pohřbu nemohl zúčastnit, protože dostal za úkol postarat se o Ianovu milenku z Belgie Annik Honoré, aby zajistil, že nepůjde na pohřeb a nezpůsobí rozruch. (Petra46)
  • Zpěvák Morrissey odmítl použití hudby své kapely The Smiths ve filmu, protože měl spory s vydavatelstvím Factory Records Tonyho Wilsona. (Dolores Haze)

Reklama

Reklama