Osm hrozných

Tarantino je zrejme dušou Kórejčan. Mám pocit, akoby z poza "mláky" len on dokázal natočiť tak originálny príbeh, aké spomínaný národ vytvorí na stovky. Samozrejme, ako to už uňho býva zvykom, priestor dostávajú búchačky, striekance krvi či svojský humor, ktorý je pre jeho spôsob práce tak príznačný. Divák by však mal vediet jednu veľmi dôležitú vec. Toto nie je Django, ktorý rozhodne obsahoval viac akčných scén. Dajngo bol živší, zábavnejší, kým v tomto snímku sa na akciu čaká pomerne dlhú dobu. Najsilnejšou stránkou je jednoznačne rozpletanie príbehu, pričom je veľmi dôležité aby všetci poriadne sledovali a počúvali o čom sa postavy bavia, lebo je pomerne dosť pravdepodobné, že by mu mohla ujsť "niť". Sám za seba môžem vyjadriť veľkú spokojnosť, aj keď tá stopáž troch hodín je z môjho pohľadu proste úmorná. (31.12.2015)

Nemám slov, spolu s Hanebnými Pancharty se jedná asi o můj nejoblíbenější film od Tarantina. Aneb jak dobrý může být film, který se odehrává jen v kočáře a malém srubu. Všechna čest scénáristovi a dílo si přidávám do své TOP 10 a 100% Edit: po shlédnutí DC prodloužené verze: vykreslení jednotlivých scén je v tomto obšírnějším formátu mnohdy úplně odlišné a v diváku to často zanechá jiné dojmy a občas dokonce pozmění vztah k některým postavám. Vřele doporučuji jít do té hoďky navíc. (03.11.2018)

"Když tě praštím loktem do ksichtu, tak to znamená - drž hubu. Rozumíš?" Tak tomuto druhu posunkové řeči rozumím i já. A já jsem se přitom nekonečném vraždění dokázal i pobavit, přestože Quentin z Tarantinova tentokrát několikrát zbaběle vykradl sám sebe. Navíc mi příliš neseděla představa černého klacku v bílé tlamičce, ale to je můj problém. Nicméně scéna s příliš dlouho se vzdávajícím zákeřným koulostřelcem se jistě stane legendární tak, jak už to u Tarantinových filmů bývá. (12.08.2016)

Osm hrozných je vůči Djangovi, co byla dvojka Kill Billa vůči jedničce - a coby kontrast to funguje docela obstojně. Osobně mě to ale v první polovině úspěšně uspávalo a nebaví mě už každé Tarantinovo rozhodnutí (absolutně zbytečná flashbacková kapitola nesdělující jedinou novou informaci) obhajovat podvratným tvůrčím záměrem. Plně ale chápu, že někoho tahle hra uspokojuje. A v podstatě výhradně o tom už Tarantinovy filmy jsou - o hledání objektivních důvodů, jak z těch režijních podivností (nevykreslené postavy, nekonečné tempo) udělat geniální myšlenky, z nichž některé smysl skutečně dávají a některé už jsou šílená nadinterpretace. Druhý den po zhlídnutí jsem vůči tomu smířlivější, protože nuda je první dojem, který má tendenci odpadat, a v hlavě zůstávají silnější scény a těch pár hlášek. Ale vydržet to ty tři hodiny znova? To radši ani ne. 70 % (06.01.2016)

Nechápu, proč jsou všichni z Tarantina tak připosraní. Chlapík, který kdysi spojil výrazy dětinský a chytrý a dnes jeho práce spojují výrazy dospělý a chytrý, má určitě talent od Boha, ale občas mi přijde, až příliš spoléhá na to, že diváci na jeho snímky čekají jak na flákotu masa po měsíčním půstu. Normální smrtelník to vidí lidověji – Tarantino je skvělý tvůrce, ale krapet přeceňovaný. Svědčí o tom i fakt, že na téhle databázi je podle uživatelů považovaný za (proboha) 12. nejlepšího kameramana, přitom za ní stál jen v případě Auta zabiják. Až za ním se krčí borci jako Conrad C. Hall, Sven Nykvist nebo třeba John Seale. Tentokrát Tarantino vyplýtval hodně papíru, fanoušek osobité tarantinovské nadsázky si nepřijde až tak na své, neladí to tak, jak by mělo. Válet bradou vzhůru na podlaze se nakonec bude hodně chlápků, beru, že to do sebe nakonec i docela fajn zapadne, ale nedokážu se zbavit dojmu, že mnohé neúměrně nastavované scény a nevybroušené kecy musely nudit i nejzarytější fandy. A jestli si mám ucvrknout z jednoho otráveného kafe, tak fakt ne. Platí to, co u Djanga: mnozí prostě plácnou pět hvězd (je to přeci Tarantino!), jenže svou volbu ani moc nedokáží obstojně vysvětlit. (01.01.2016)