Osm hrozných

Extrémně užvaněný, megadlouhý a do sebe zahleděný Tarantino, který vrátil Gaunery o 150 let zpět v čase, akorát zdvojnásobil stopáž filmu a změnil asi tak 20 procent scénáře a dialogů. Nečekal bych něco tak málo svěžího a neoriginálního vzhledem k jeho dosavadní tvorbě. Samozřejmě tradiční dlouhé, do absurdity dovedené dialogové pasáže lízlé divadlem jsou super, stejně jako vedení herců a očekávané splatter finále. Nicméně těch spaghetti westernů už bylo tak akorát dost. Navrch tomu dává korunu Tim Roth, který se marně snaží dělat úplně stejná gesta a kreace jako Christoph Waltz, který zřejmě nebyl na tuhle zimní taškařici k mání. Kde je ta invence, originalita a multitématická pocta všemu možnému i nemožnému s tunou nápadů na každém kroku, která byla tak patrná v Kill Bill ? (10.01.2016)

"Když tě praštím loktem do ksichtu, tak to znamená - drž hubu. Rozumíš?" Tak tomuto druhu posunkové řeči rozumím i já. A já jsem se přitom nekonečném vraždění dokázal i pobavit, přestože Quentin z Tarantinova tentokrát několikrát zbaběle vykradl sám sebe. Navíc mi příliš neseděla představa černého klacku v bílé tlamičce, ale to je můj problém. Nicméně scéna s příliš dlouho se vzdávajícím zákeřným koulostřelcem se jistě stane legendární tak, jak už to u Tarantinových filmů bývá. (12.08.2016)

Nebudu zastírat, měl jsem pochybnosti. Po Nespoutaném Djangovi jsem čekal něco trošku rozmáchlejšího než komorní drama s dvorními Tarantinovými herci (až na jednu výjimku, ale o té později). Jak jinak, samozřejmě jsme dostali klasický tarantinovský, tentokrát tříhodinový, westernový epos o osmi hrozných a jedné hrozné. :) Už s prvním záběrem na promrzlé koně a nahodilého klobouku veleznámého motherfuckera Samuela L. Jacksona dává mistr z videopůjčovny vědět, že jeho fetiš je neukojitelný a tak jak on snímá jednotlivé scény, zkrátka nesnímá nikdo jiný. Malinká odlišnost od předchozího filmu je, že tento kousek není tak přístupný a je pro ty ortodoxnější Quentinovy fandy a širší publikum z už trošku přestřelené stopáže odtuší (nebo by mělo odtušit), že , příznačně osmý, film pana Grindhouse není pro ně. Což bylo vidět na tvářích mnoha postarších dam na premiéře v Lucerně (vedle dvou podobných jsem dokonce seděl), které film musely vyloženě protrpět a sepsat nějaké odpudivé recenze. Samozřejmě nejsem z těch, kteří fanaticky studují každej záběr a obdivují sebemenší detail, ale žeru ho a každej novej film je jako pro mě jako svátek s příslibem toho, že starej dobrej Quentin ještě s režií zdaleka neskončil a kruh ambiciózních svéhlavých krváků není uzavřen. A proklamovaný Ennio Morricone, jež nahrával hudbu v Praze? Výborný, člověk by nepoznal rozdíl od 50kových spaghetti westernů. I tak si ale režisér připravil několik svých oblíbených songů, takže o tuto skutečnost nejsme ani tentokrát ochuzeni. Ještě se nyní navrátím k obsazení. Michael Madsen poměrně nevýrazný, Tim Roth hraje postavu úplně stejně, jako by jí hrál Chris Waltz, kterého mám asi přecijenom raději, ale Quentin potřeboval anglický přízvuk..ale proboha Tatum? Nedělal sice ostudu, ale k Tarantinovi mi vůbec nesedí a zahrál by to klidně kdokoliv jiný. Nevidím v tom přehmat, jen mě to zaskočilo, ačkoliv jsem o jeho obsazení předem věděl. A celkově? Krvavá jatka jako vždy...90%...[5.1.2016_ČSFD projekce_Lucerna] (05.01.2016)

Bavil jsem se od začátku do konce. Ne jako třeba při Hanebných panchartech - jinak, ale bavil. Znáte ten pocit, který máte při sledování vynikajících divadelních her, při nichž hltáte každé slovo, vychutnáváte si monology a dialogy a nevadilo by vám, kdyby se pořád jen mluvilo, protože se mluví tak skvěle? Přesně takový pocit jsem z Osmi hrozných měl. Čekal jsem, že to bude "něco jako westernoví Gauneři", a toho jsem se také dočkal. Když postavy mluví, má to smysl a je to zábava. Když se děj vrací zpět, má to smysl a je to zábava. Když se střílí a prýští krev, má to smysl. A zase je to zábava. Trochu poupravím jedno otřepané přirovnání: Napětí by se v novém Tarantinovi místy snad ani nedalo ukrojit, jaký drasťák to je. Venku zuří příšerný blizard a uvnitř dřevěné ošuntělé chajdy, do které sněží a fičí, se sešli opravdu divní, nevypočitatelní a nebezpeční lidé, jež je radost sledovat. A navíc - navíc - navíc k tomu hraje (ne)skutečně boží, původní hudba Ennia Morriconeho (konečně se to podařilo!).___P.S. Zklamalo mě asi jedině to, že příběh neměl symbolických osm kapitol. (07.01.2016)

Téměř detektivní Tarantino se skvělým obsazením v zádech posunuje žánr do zcela nových vod (teda zasněžených kopců) a zůstává svůj. Herecky poměrně vyrovnaná banda se Samuelem L. Jacksonem v čele předvádí mistrovské výkony podložené skvělými dialogy a hláškami. Nádherná kamera nabízí úchvatné scenérie - místy jako z jiného světa - a Morriconeho hudba ponurá a mrazivá jako už dlouho ne. Kvalitka. Už si to celé začínáte pěkně představovat, že jo? (29.12.2015)