Osm hrozných

"Když tě praštím loktem do ksichtu, tak to znamená - drž hubu. Rozumíš?" Tak tomuto druhu posunkové řeči rozumím i já. A já jsem se přitom nekonečném vraždění dokázal i pobavit, přestože Quentin z Tarantinova tentokrát několikrát zbaběle vykradl sám sebe. Navíc mi příliš neseděla představa černého klacku v bílé tlamičce, ale to je můj problém. Nicméně scéna s příliš dlouho se vzdávajícím zákeřným koulostřelcem se jistě stane legendární tak, jak už to u Tarantinových filmů bývá. (12.08.2016)

Osmi hrozným dávám čtyři smířlivé. Čekal jsem neskutečný náklad, ale nakonec jsem byl rád, že jsme se prožvanili do konce. Během povídání došlo občas k extrémnímu zobrazení násilí, což bylo dosti kontrastní a právě tyto kontrasty mi přišly zábavný asi tak... no, chvíli. Ale jinak samozřejmě pěkná vyprávěnka. Tarantino má vskutku smysl pro detail a poctivý přístup ke klasické filmařině, to se musí nechat, ale pořád čekám, kdy nám teda jako rozkope mozky něčím lepším, než je PF, případně RG a eventuálně ještě KB 1 a 2. Šokovat ustřelenou palicí už dnes není úplné terno, zdá se. Ale stejně jako u IB čekám, že se mi HE víc zalíbí až u druhé sledovačky pěkně doma v klidu, než v kině, kde mi ty krávy zase kopaly do sedačky a chichotaly se pičovinám, nebo diskutovaly, odkud znají Tatuma a jak je ta ženská drsná a co je to vůbec za herečku... No, krávy, fakt. Být v našem provinčním kině málo diváků jako vždycky, demonstrativně odejdu na jiné sedadlo, ale... Nebudu to řešit. Příště vyrazím na něco svižnějšího, co je víc na tom hřadle zabaví. (09.01.2016)

Téměř detektivní Tarantino se skvělým obsazením v zádech posunuje žánr do zcela nových vod (teda zasněžených kopců) a zůstává svůj. Herecky poměrně vyrovnaná banda se Samuelem L. Jacksonem v čele předvádí mistrovské výkony podložené skvělými dialogy a hláškami. Nádherná kamera nabízí úchvatné scenérie - místy jako z jiného světa - a Morriconeho hudba ponurá a mrazivá jako už dlouho ne. Kvalitka. Už si to celé začínáte pěkně představovat, že jo? (29.12.2015)

Zakončení neoficiální trilogie Quentina Tarantina, ve které projevil lásku ke spaghetti westernu. Rozhodně nejnapínavější a nejrafinovanější Tarantinův počin. Tarantino přistupuje k divákovi daleko složitěji, než v předchozích filmech - divák musí být pozorný, komplexní dialogy hrají významnou roli, každý pohyb, úsměv, pohled postavy vytváří nedůvěru, každý charakter postavy vyzařuje spletitost příběhu, čím je to delší, tím je to napínavější, motivy využité v závěrečném masakru jsou uchvacující a káva už nikdy nebude chutnat tak dobře. ___ Historka Samuela L. Jacksona o synovi z Atlanty v doprovodu klavíru je totální destrukce diváka, Walton Goggins perfektní, Jennifer Jason Leigh démonická, soundtrack mrazivý. Závěrečná píseň Orbisona (There won't be many coming home) božská. Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (07.01.2016)

Výborné, není co dodat. Dostal jsem, co jsem čekal a co jsem si zasloužil. Jen zopakuji své varování pro ty, co pohrdají zlodějnou (rozuměj - jsou počítačově negramotní), obléknou hodobóžové tesilky, přičísnou plešku a vyrazí si do kina. Vezměte z domova oblíbený podprdelník, protože jestli vám v polovině nedají desetiminutovku na protažení, brčko či chcandu, zdřevění vám řiťky do stavu, kdy se sice můžete domnívat, že pouštíte jen tichého ducháčka, co prosvětlí atmosféru v sále, ve skutečnosti se však poserete jako za mlada a pak už je pozdě na hrdinství. (03.01.2016)