Sladkých šestnáct let

Trpký protiklad názvu s dejom filmu. Bezstarostné dospievanie v kruhu rodiny a sladké dobrodružstvá mladosti evokujúce názvom sú ostro konfrontované dejom o chlapcovi s mamou vo väzení. Snaha postarať sa o ňu po prepustení vedie synátora k zapojeniu sa kriminálnej činnosti. Skratkovito rýchle vyriešenie problému s bývaním však prináša nežiadúce sprievodné javy. Komplikovaná povaha mladíka Liama, narušené vzťahy v rodine, drsný život ulice s násilnými stretmi, túžba postarať sa o mamu, komplikovaná jej povahou - všetko vykreslené presvedčivo a realisticky. Režisér, na rozdiel od obdobne ťaživo sociálnych námetov v iných jeho dielach, však tentoraz takmer úplne vynechal humor a ponúka tak len desivú štúdiu neradostného dospievania sociálne nižších vrstiev na perifériách škótskych miest začiatkom milénia. (14.11.2020)

Ďalšia typická Loachova socka. Tentokrát mi, ale nejak nesadla a už moje 3* sú s miernym sebazapretím. Problém je, že podobných príbehov som už videl dosť veľa a toto ma fakt ničím nenadchlo. Autenticita na mňa pôsobilo ohrane a filmu proste niečo chýbalo. Moja 10. Loachova snímka je takto zatiaľ najslabšou v jeho filmografii a možno je práve to, že som od neho videl už ďaleko lepšie filmy tým problémom. Takže nie je to zlý film, len je to málo originálne a radšej odporúčam My Name is Joe (tématicky blízky film, ale emotívnejší a pôsobivejší). (05.07.2005)

Kdo si chce připomenout svých "sweet (little) sixteen", měl by se nejprve podívat, kdo film režíruje. To už není mladý a rozesmátý Chuck Berry, ale starý a rozmrzelý Ken Loach, a tak "Oh mommy mommy" zní u něho docela jinak. Přestože moje "sweet sixteen" probíhaly docela jinak, a zdálo se, že u naší generace se to týká téměř, ukazuje Loachův film jiné alternativy, které byly tehdy možná skryty pod povrchem a projevily se až mnohem pozdějí. Liam to vzal příliš hopem - ale právě takové je pravé "sweet sixteen." Liam měl příliš vysoké cíle - ale právě takové je pravé "sweet sixteen." Výška, ušlechtilost a rychlost dosažení cíle však nebývá často v souladu se zaběhnutou rutinou, v níž se již pohybují lidé předchozí generace (20.09.2020)

O něco syrovější než Jmenuji se Joe, místo pro optimistické věci a la láska sem nepatří. Život patnáctiletého kluka, jehož matka je ve vězení a on si myslí, že jako dealer drog může na jejím životě něco změnit, je nesmírně smutný. Autetičnost, tolik typická pro Kena Loache dělá z příběhu velmi povedenou záležitost. (08.03.2003)

Výborné socíální drama z prostředí skotského Glasgow. Perfektně ztvárněno i zahráno. Někdy i ti šestnáctiletí jsou inteligentnější než mnohem starší jedinci. I když vše má sve meze. Celým filmem se nese laborování na hraně sympatií a nesympatií, kdy hlavní hrdina dělá to co dělá, ale dělá to pro dobrou věc. Nic, ale nedopadne jak by se čekalo. (17.01.2011)