Země a svoboda

Zřejmě nejznámější film o Španělské občanské válce a sociální revoluci v letech 1936-39. Námět minimálně v první půlce filmu tak trochu kopíruje (nevím, zda záměrně) knihu Hold Katalánsku George Orwella. Angličan David, člen Komunistické strany, se rozhodne odjet do Španělska a zapojit se do bojů proti fašistům generála Franca. V jeho příběhu se pak odvíjí takřka celá zásadní historie občanské války a sociální revoluce – počáteční výbuch svobody, osvobozování se samotného lidu, jeho uvědomování si, pod jakým otroctvím žil, boj proti fašismu a kapitalismu jak ve frontových zákopech, tak i v osvobozených vesnicích (zde diskuse vesnických rolníků o kolektivizaci - ovšem dobrovolné kolektivizaci, né te stalinistické, jak známe od nás - tato scéna se odehrávala ve skutečné vesnici a byli do ní zapojení i skuteční občané vesnice), až po znovuoživení vlády a moci, zradu revoluce, zavádění starých utlačovatelských institucí (policie, pravidelná armáda, potlačování spontánních a na svobodném rozhodování založených milic), zatýkání a vraždění samotných revolucionářů a milicionářů. Za nejzásadnější a nejemotivnější moment filmu považuji čas 1:21:48 – kdy David po získaných zkušenostech, konečném připuštění pravdy a uvědomění si faktu, že stalinisté zradili revoluci, uchopili moc do svých rukou a začali ji uplatňovat (zavedení pravidelné armády se všemi jejími negativy, obnovení policie a mocenské hierarchie, zákaz zásobování milic zbraněmi, rušení těchto milic jejich stahování z fronty a zatýkání jejich nejaktivnějších členů a členek, zákaz bojovat ženám, zatýkání anarchistů a nestalinistických marxistů z POUM) trhá svou členskou průkazku komunistické strany a vrací se na frontu ke svým – k revolucionářům a revolucionářkám: „Strana smrdí, Kit. Nikdy bych si nepomyslel, že to řeknu.“ Neméně emotivní pak je scéna odzbrojování milicionářů z POUM a zatýkání některých z nich - scéna, která jako by symbolizovala, zhušťovala v sobě a vyjadřovala celou tragédii španělské revoluce. Film dobře ukazuje španělskou realitu, realitu, kterou před námi socialističtí učitelé a učitelky zamlčovali, realitu, o níž se dokonce ani dnes pořádně nedočtete v běžně dostupných historických knihách. Skvělý film, u něhož jsem se nebránil výbuchům vzteku, dojetí, ani slzám. Není to revoluce, co požírá své děti, je to moc a autorita, proti níž revoluce bojuje, která však třímá v některých lidech, co se pak revoluci rozhodnout využít pro své cíle. Kolik revolucí to již ukázalo... Revoluci zabíjí kompromis – i o tomhle tento vynikající film je. Nelze jinak, než za pět. (13.04.2009)

"Bojovali sme zbytočne, companieros!"...Aj o tomto je táto kvalitná dráma z obdobia tesne pred druhou svetovov vojnou, keď sa s puškami v ruke rozhodovalo, kto sa chytí moci. Na jednej strane stúpenci komunizmu a na druhej zas prívrženci fašistického generála Franca. Príbeh sa odohráva po smrti hlavného hrdinu, ktorého vnučka objaví krabicu s dopismi. Hlas hlavného hrdinu a jeho monológ nás sprevádza celým filmom. Film veľmi dobre vystihuje vtedajšiu chaotickú dobu, aspoň máte ten pocit a režisér sa nevyhýba ani kontroverzným témam, ako boj komunistických stúpencov navzájom medzi sebou. Možno aj preto dopadli companieros, tak ako dopadli. Kvalitný a poučný film z búrlivého obdobia občianskej vojny v Španielsku. 80%. (01.12.2011)

Film mě trochu zklamal - filmů z prostředí Španělské občanské války je poskrovnu a tak jsem od tohoto, na nějž jsem slyšel několik kladných ohlasů, očekával dost. Příběh začíná v současnosti smrtí starého angličana; jeho vnučka posléze v jeho bytě objeví krabici se zažloutlými fotkami a novinovými výstřižky z doby Španělské občasnké války. Poté se děj přenáší do třicátých let a sleduje osud tohoto angličana, který odešel bojovat do Španělska na straně republikánů proti Frankovi (jako milovník díla George Orwella bych rád podotkl, že děj filmu je podezřele podobný Orwellovým španělským příhodám, jak je vylíčil ve své knize "Hold Katalánsku". Přesto tento zdroj na imdb uvedený není). Z filmu je vidět snaha ukázat známá historická fakta - nadšení revolucionářů, socialistickou atmosféru v milici, rostoucí vliv komunistů na republikánské straně, květnové události v Barceloně, potlačení strany POUM; na začátku slyšíme dobovou nahrávku hymny španělských anarchistů "A las barricadas". Filmově je toto vše ovšem slabé, při úvodní schůzi socialistů v Londýně jsem si chvíli nebyl jistý, jestli to má být ještě stále současnost nebo jsme se už přenesli do třicátých let, většina herců za moc nestála a bitevní scény byly spíše k smíchu - zde jsem ovšem možná zhýčkaný z filmů s milionovým rozpočtem. Z většiny film nedokázal přesvědčivě navodit atmosféru Španělska třicátých let. Hodnotím 6/10 hlavně proto, že je to jeden z mála snímků věnujících se tomuto zapomenutému tématu (přinejmenším filmově). (31.10.2005)

Otřesnej film, nikoliv, že by se mnou otřásl, ale horko těžko se na to dalo koukat. Filmy o politice, kde se furt žvaní, jestli to nebo ono, jsou strašně otravný. Todle byl ten případ, nuda a pruda. Jak řek švejk, vona celá politika je pro malý děti, tendle film je akorát tak pro snoby, který rozdávaj ceny, pro normálního konzumenta a přízemního týpka jako sem já to bylo jen utrpení mladého wertra. A ještě jedna věc: byl sem na tom filmu v roce 97 v kině, to mi bylo 19, už tehdy mě to nebavilo, mohlo by se říct, že sem tomu tehdy nerozuměl, teď po x letech už tomu rozumim, ale stejně se to nezměnilo, to dokazuje, že člověk se vlastně nemění, sem stejnej jako sem byl, akorát teď už to vim a nevadí mi to. (04.11.2023)

Inspirace Orwellovým Holdem Katalánsku je zřejmá, přinejmenším v hlavní postavě - idealistickém Angličanovi, který zde ztratí své iluze o komunistické straně, sekci III. internacionály. Jak sám hrdina nakonec říká: "Strana smrdí", a jsouce Stalinovou pátou kolonou, zrazuje zde v zájmu velmocenské politiky SSSR všechny ideály na něž se odvolává a má velký podíl na porážce republiky. Film jasně ukazuje, že občanské války jsou ty nejzaťatější a nejšpinavější, takže čistý v nich nezůstane nikdo (jak lze ostatně téměř on-line sledovat na válce v Sýrii), byť frankisté byli zřejmě v organizování pobíjení odpůrců metodičtější a důslednější (viz též Georges Bernanos - Velké hřbitovy v měsíčním svitu). Jasně, že je tento film politickou proklamací, ale není propagandou, na to je málo jednoznačný. Po formální stránce je vidět, že rozpočet nebyl neomezený, však tam nevystupuje ani jeden superman či batman. (12.04.2014)