Diplomacie

Dobrá konverzačka nie je o manželslých problémoch, ale o veciach, ktoré nás prežijú. V stredoveku stál Paríž za jednu svadbu a v roku 1944 stál za jednu kapituláciu. To dopoludnie muselo byť neznesiteľne dlhé a ten, čo sa musel rozhodnúť, musel zvíťaziť sám nad sebou. A to je najťažšia vec v živote. (07.03.2015)

"IT'S A SIMPLE QUESTION. WHAT WOULD YOU DO IN MY SHOES?" ------------ André Dussollier a Niels Arestrup tu zvádzajú fenomenálny herecký koncert v izbe parížskeho hotela Le Meurice počas jednej júlovej noci roku 1944, kedy sa rozhodovalo o osude Mesta svetiel. Zničiť alebo nechať žiť? Arestrup, hrajúci generála Choltitza, predvádza silne charizmatický výkon, s každou vetou nesúcou váhu a serióznosť, prednesenou tak, akoby ani nebol Arestrup, ale sám Choltitz. Dussollier, ako konzul Nordling, rovnocenne sekunduje. Taktiež rozmýšľam, či scéna, v ktorej Nordling presviedča Choltitza a hovorí mu, aby si seba predstavil na tomto [jeho izba] balkóne o päť rokov neskôr, je odkazom na skutočnosť, kedy sa Choltitz o 12 rokov neskôr vrátil do hotela Meurice, kde ešte stále robil ten istý barman, ktorý tam pracoval aj v 1944 a ktorý Choltitza spoznal, ponúkol mu šampanské a zobral ho do "jeho" izby, v ktorej stál 15 minút ako omámený. A keď už sme pri tých historických (ne)presnostiach, mám silný pocit, že Diplomatie neodvádza tú najlepšiu prácu. A to teraz čisto odhliadnuc od pohnútok samotného generála, keďže o tých vie najlepšie iba on. Napríklad, film uvádza v záverečných titulkoch, že Choltitzovej rodine sa nič nestalo a neboli ani zatknutí, pričom francúzski historici tvrdia, že jeho rodina bola v koncentračnom tábore. Film taktiež tvrdí, že sa Choltitz stretol po vojne (r. 1955) s Nordlingom, pričom som o tom nenašiel žiadne dodatočné informácie, iba že sa stretol s predsedom metského zastupiteľstva Taittingerom, keď navštívil Meurice (r. 1956), s ktorým sa spolu s Nordlingom stretával počas vojny. Taktiež film tvrdí, že Sippenhaft sa preniesol do praxe na nemeckých dôstojníkov kvôli Choltitzovi a jeho predchodcovi, pričom sa tak stalo kvôli neúspešnému atentátu na Hitlera z 20. júla 1944. A takto by sme mohli pokračovať ešte dlho. Presne kvôli takýmto "chybám" by si film štyri hviezdy zaslúžiť nemal a rozhodne by sa našli aj lepšie spôsoby dramatizácie diela. Tri hviezdy sú ale paradoxne skutočne žalostne málo za výkony podávané ústrednou dvojkou a tiež za to, že som si film značne užíval a niekde v polovici zvažoval päť hviezd. (16.12.2020)

Pro vysoké hodnocení hovoří tři plusy, které v tomto filmu jsou. První plus za bezchybně vystavěné dialogy, druhé za vynikající výkony Arestrupa a Dussolliera, na kterých film stojí a třetí plus, že jde o skutečnou historickou událost, která zachránila mnohým Němcům krk. Kdyby Paříž padla, vyvolalo by to bezpochyby vlnu násilí a odplaty, patrně by se též srovnávala se zemí města v Německu a nimi i obyvatelé, tak jak to chtěl původně Stalin. Ovšem to jsou dohady ,,kdyby - chyby", nejdůležitější je, že Paříž zůstala zachována. (17.03.2015)

Působí to sice místy krapet strojeně, ale jinak tomu snad nemám co vyčítat. Skutečně skvělá konverzačka, dost dobře napsaná a zahraná, správně napínavá a s příjemnou stopáží. Navíc to má silné téma s nejednou silnou scénou, dojde i k několika skutečně chytrým dialogům a dokonce i propracované hlavní postavy, tak co víc si od toho můžu přát. Schlöndorff mě ale hodně mile překvapil, protože dokáže natočit naprosto skvělý film i v takovém věku a překvapil mě ještě o to víc tím, že mě od něj dokázalo naprosto fascinovat politické drama - což není zrovna subžánr, který bych bůhvíjak vyhledával. Slabých 5* (22.10.2021)

Moc dobrá konverzačka dvou dobrých herců, ztvárňujících postavy hybatelů osudů statisíců. Konverzačka, kterou JE nutno vidět celou, jinak mohou uniknout podstatné části dialogů. Bohužel ani tak to ale nebylo na ****. Přišlo mi, že tam bylo příliš mnoho náhod ve chvílích, kdy už zase měl konzul odejít a znovu byl zastaven. Nějak mi ani nesedělo to myšlenkové hnutí generála, kdy mi ta změna přišla příliš rychlá. Naopak rychlejší jsem čekal jednání stran konzula ohledně záchrany generálovy rodiny, když už se tak finálně rozhodl - ne, oni kecají dál a generál s tím už taky nijak nepospíchá, ačkoliv je jasné, že konec je už za dveřmi a z Paříže je to za generálovou rodinou s gestapem v patách taky kus cesty. Tyhle drobnosti mi vadily, protože mi nabourávaly tu atmosféru nutnosti rychlého jednání v časovém presu. Tak trochu škoda. ~ "Pokud bych neuposlechl, jaké dítě by chtělo takového otce?" (29.11.2014)