Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Zpočátku se mi to moc líbilo, hlavně kvůli Brianu Coxovi, který doslova válí a totálně zastiňuje všechny ostatní dohromady. Ale tři hodiny jsou moc - na to příliš chybí nějaké silnější momenty. Každopádně film jako jisté seznámení s tématem pro lidi, kteří jsou líní číst sloužit může a k zamyšlení určitě vede. ()
Po ukončení druhé světové války stojí před vítěznými mocnostmi závažný úkol. Potrestat zodpovědné za spáchání válečných zločinů, ale - jak je běžné v civilizovaném světě - pomocí spravedlivého soudního procesu s možností obhajoby obviněných. Americký žalobce Robert Jackson (Alec Baldwin) svolává Mezinárodní soudní tribunál do Norimberku, místa, kde byla již dříve podepsána drtivá většina nacistických zákonů. Proti němu bude stát dvacítka zajatých vůdců nacistického Německa, včetně samotného Hitlerova zástupce, Hermanna Göringa ... Jsou filmy a Filmy. Ty první si pustíte a po jejich skončení si pro sebe jen tak řeknete - jó bylo to fajn nebo byla to hovadina. A pak jsou Filmy, které nějakým způsobem mapují historické události, a které nelze - i kdyby byly hodně nepovedené - úplně odmítnout. To naštěstí není případ Norimberku, který kromě velmi poutavého námětu (kromě tříhodinového filmu jsem další hodinu strávil pročítáním různých Wikipedii) je i docela poutavě natočený - při některých scénách mi opravdu hodně běhal mráz po zádech. Ani po herecké stránce nemám filmu co vytknout - ač neobsahuje žádná opravdu velká herecká jména, i tak všichni zúčastnění podávají výborné herecké výkony (snad kromě Aleca Baldwina, který mi moc nesedí - a naopak naprosto úžasný byl Brian Cox). ()
Zcela průměrná neinvenční podívaná. Nechápu, proč si tvůrci jako hlavního protihráče na myšlenkovém poli zvolili právě Göringa. Ještě se mi líbí, jak jsou nakonec málem jako svině zobrazeni Rusové, kteří odmítají zmírňovat tresty nebohým nacistům. Yves Simoneau je zcela obyčejný patlal, který možná zvládne konvenční TV seriál, ale na větší projekty nemá. ()
Překvapivě povedený remake válečné klasiky s roku 1961 o procesu s nacistickými zločinci, kteří za války nechali povraždit několik miliónů lidí. Snímek zaujme především tím, že látku podává odlišně a divácky atraktivněji než tomu bylo v černobílé klasice. Velkou zásluhu na výsledné kvalitě filmu mají i výborní, civilně hrající herci a na televizní poměry překvapivě kvalitní výprava. Navíc záběry z koncentračních táborů mají děsivou působivost i po letech. ()
Tento film, přestože v poněkud "hollywoodském" zpracování, je silným několikavrstvým zážitkem. "Unavenější" diváci si budou užívat především skvělých herců v čele s Brianem Coxem a jeho vynikajícím Göringem, ti hloubavější pak dostávají možnost zamyslet se nad věčnou otázkou zločinu a trestu, konfliktu práva a bezpráví, demokracie a zvěrské totality. Těm nejpozornějším pak jistě neunikne poukaz na to, že skutečně silné a charismatické osobnosti, jako byl Göring, neodolatelně přitahují ty slabší jako zářivka můry, bez ohledu na své morální kvality, intelektuální schopnosti a cíle, což je nadčasové téma, které platí pro kteroukoliv dobu, kterýkoliv "folk" a kteroukoliv politickou garnituru. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama