Genom Hazard: Aru Tensai Kagakusha No Itsukakan

,,MOJE PAMĚŤ SE ZMĚNILA. I POCITY JSOU TVOŘENY EUROTRANSMITERY, JAKO JE DOPAMIN A SEROTONIN, ZPŮSOBUJÍCÍMI CHEMICKÉ ZMĚNY V CEREBRU. EMOCE JAKO RADOST, SMUTEK, HNĚV A LÁSKA SE DAJÍ VŠECHNY VYSVĚTLIT POMOCÍ BIOCHEMIE. S PAMĚTÍ JE TO STEJNÉ"... /// Po tom úvodu, kdy se z Ishigamiho manželky staly dvě, mám dojem, že musí následovat jakási verze Agenta bez minulosti. Nebo sci-fi. Nebo mu jen mrdá?… Snažej se snažej dělat ze mě dělat čuráka a já… fakt nevím. Ale celý to vyprávění má takovej střídavej úspěch. Po hoďce (skrytě) napověděj a tak zbejvá jen rochňání se v zajímavým nápadu a čekat na pointu. Ta je dramatická. Ale… přitom já tyhle podivnosti můžu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou v roce 1998 napsal Shiro Tsukasaki, číst nebudu. 2.) Baví mě, když ostatní neví, kdo jsem. 3.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (16.09.2014)

Překvapivě originální a přitom v mezích reality, hlavní hrdina obyčejný člověk (žádný superman), který se dostane do soukolí děje, kde neví co je pravda či iluze. Body dávám za dobré vykreslení konce, vše vysvětleno a také ukončeno (trochu jsem měl strach, že to skončí otevřeně ve smyslu, závěr si domyslete sami..., naštěstí ne). (28.07.2015)

Kdo by to byl kdy nějakého Japonce řekl, že bude tak pěkně mluvit korejsky (na Japonce!)? Tři ženy a Nišidžima. Přiznám se, že jsem viděla nějaké video, kde byl rozhovor právě s Nišidžimou, který o filmu mluvil, a jen kvůli tomu jsem se do něj pustila. Nelituju. Ze začátku to má spád, pořád se něco děje a nikdo neví, kde je pravda. Ke konci, jak se vše začíná odkrývat, mizet a navracet, tak rychlost ze začátku zpomaluje. Říkám si, že to má možná až moc dlouho stopáž, na druhou stranu nebylo řečeno nic navíc a žádná otázka nezůstala bez odpovědi. Herecký výkon Nišidžimy byl skvostný, radost pohledět, jeho korejská „spolupachatelka“ mu nesahala ani po kotníky. V podstatě mi přišlo, že celý film stojí jen na něm a hudebním doprovodu od Kawaie Kendžiho, jenomže ono to vůbec nevadilo. Naopak mi to přišlo uspokojující. Zajímavý nápad, nijak zvlášť přehnané vysvětlení všeho, co se událo – body nahoru. Líbil se mi i důraz na detaily, například Išigamiho zranění, která si udělal, jen tak nezmizela, nejvíce na mě udělalo dojem to, že v každém záběru na jeho ruce, byly zraněné (oděrky, krev, otlačeniny, nateklé klouby…). Pěkná korejsko-japonská spolupráce. Takových víc… Přeloženo. (14.09.2014)

Genome Hazard je impozantní jak vizuálně, tak dějově. Už od prvních vteřin mě vtáhl do děje a skrze svižnou a zajímavou zápletku nepustil až do závěrečných minut i přesto, že jsem byl ospalý a film sledoval ve 2 ráno. o co tam může jít. ■ Genome Hazard je o chlapíkovi, který má problémy s pamětí a z každé nadešlé situace je velmi zmatený, protože po něm jdou divní lidé. Kdo jsou lidé, kteří po něm jdou? Co se s ním děje? Kdo je ta zvláštní žena, jenž se o něj stará, i když po něm jde sebranka divných chlapíků? (14.09.2015)

Paměť a vzpomínky si dokáží s člověkem opravdu pohrát, protože když je ztratíte, co vám zůstane? Nishijima patří mezi mé oblíbené herce a musím říct, že se s celým tématem popral velice obstojně. Ostatní postavy bohužel nedostaly tolik prostoru, což je škoda, ale budiž, i tak bylo na co koukat. A co poslouchat, protože se celým filmem proplétala japonština s korejštinou. První polovina filmu měla spád, byť divák nevěděl, o co moc jde a musel si počkat na vysvětlení. To se nabídlo v druhé polovině, která byla na můj vkus moc dlouhá. V mých očích ji zachránilo až dějové dovysvětleni, které jsem nečekal, a které kydlo trochu té špíny ještě na další postavy. Hodně silné 3*, poněvadž jsem s chutí nechal běžet závěrečné titulky a poslech si velmi vydařený hudební doprovod. (7/10) (25.12.2018)