Fargo - Season 3

"Okay then." Třetí řada je už opravdu o něco slabší než ty dvě předcházející, ale zklamáním bych ji v žádném případě nenazval. Pořád je to prostě Fargo. Stále je to dobré, stále tam jdou najít ony charakteristické momenty, scény a figurky, které dělají celý seriál (i původní film) tím, čím je. Bohužel prvních pět epizod bylo na můj vkus až příliš rozehřívacích (zvláště v kontrastu se skvěle vystavěnou druhou sérií), což nezměnila ani menší odbočka do L.A. a sedmdesátých let, ba ani krásný Pann's Coffee Shop (x) (x). Zbytek série už odsýpá lépe, závěrečná scéna je zvláště povedená, herecky je to také velmi/někdy relativně slušné (Winstead, Coon, Stuhlbarg, Bogdan, Whigham i McGregor a opravdu odporný – ovšem nic moc více – Thewlis), ale stejně mne příběh nezaujal tak, jako u první nebo druhé řady... Silnější tři hvězdy. "The problem is not that there is evil in the world. The problem is that there is good. Because otherwise, who would care?" (18.03.2021)

Se ctí ustátá třetí sezóna kriminální antologie po bezmála geniální druhé sezóně takovou laťku snad ani nemohla překročit. I když se základní příběh bratrského sporu nese v docela konvenčním duchu, to, co drží Fargo i potřetí na úrovni pozoruhodného díla, je Hawleyho meta-přístup k látce, který zachází až do krajností toho, zda to, co vidíme, je realita nebo fikce. Antologie tentokrát ještě více relativizuje pojmy dobra, zla a spravedlnosti, čímž je poplatná zejména dnes ve světě pokřivených informací a nedopátratelných informačních zdrojů. V jádru však Hawley stále rozvádí poetiku jednotlivých coenovských filmů (tentokrát i na úrovni citací) a své postavy staví proti absurdním situacím, náhodám a falešným stopám. Nejlepší epizoda: The Law of Non-Contradiction (3) (08.02.2018)

Dle očekávání veliká pecka. V některých motivech sice více dopředu odhadnutelné než první dvě sezóny, ale znovu mě to chytlo za pačesy (symbolicky, moc vlasů mi ve 23 letech nezbylo) a kolem poloviny už jsem byl tak natěšený na vyústění, že bych to vydržel dokoukat na jeden zátah i nahatej ve společný cele tureckýho vězení. Ta práce s postavami je zase dokonale vymazlená (opět nové neokoukané charaktery, přestože se následuje osvědčené schéma z předchozích řad i původního filmu, takže dostáváme srdnatou ženskou policistku, smolařského loosera, dobráka, co byl ve špatný čas na špatném místě, a chladnokrevného magora), osudy aktérů se nemilosrdně proplétají a do toho občas ten bizarní černý humor a fantaskní filozofie či symbolické výjevy, které tu osudovost a podvratnost vyprávění krásně podtrhují. Režie je v každé epizodě výtečná a především chytře rozvrhává komunikativnost, takže i očekávané zvraty přichází neočekávaně, popřípadě alespoň okořeněny nenásilnou komediální vložkou nebo zmíněnou podvratnou absurditou (scéna v bowlingové herně je čistým úletem a ladí diváka přesně do té polohy, kde ho seriál chce mít). Některé scény jsou tak špičkově inscenovány a ozvučeny, že zastiňují i většinu drahé filmové produkce (za všechny předání peněz ve skladišti, kdy se mi nechtělo ani dýchat), a nakonec tu jsou samozřejmě herci. McGregor je v prvé řadě zábavný a povedlo se mu oba bratry podat dostatečně odlišně i zajímavě, Mary Elizabeth Winstead je nádherná mrcha, Carrie Coon mi vůbec nevadila a Sea Whigham mě bavil každým svým výstupem, ale největší superlativa se snáší na hlavu Davida Thewlise - toho chlapíka mám rád už dlouho, ale tady si vyloženě krade celý seriál jen pro sebe a předvádí záporáka, kterého hodnotím jako jednoho z nejlepších v televizní historii - samotná postava je skvěle napsaná, ale Thewlisův nechutně charakterní přístup a dokonalá hlasová intonace z ní dělá snad ještě většího démona, než byl delikátní Thornton v první sérii. To je prostě herecké mistrovství, z něhož si sednete na prdel. Poslední scéna a její pointa naprosto fantastická a přesně odráží to, proč mám poetiku seriálového Farga tak strašně rád. Chci víc... (21.09.2018)

Hrubě nanicovatá, nedůsledná, povrchní, děravá, pseudofilosofická a rádoby oduševnělá nuda s nejhorším castem přechytralých bezrozměrných (a pseudoenygmatických) padouchů s občasnými výjezdy do religionistiky. Jedna hvězdička patří Ewanu McGregorovi, který tu plní úlohu oázy v poušti utrpení. Po tomhle mi hodně bylo. Při sledování jsem si připadal jako Sisyfos valící kouli do kopce, na jehož vrcholku stojí David Thwelis a hází po mně medicimbaly. (21.10.2020)

Každá z dosud odvysílaných sérií Farga je jiná, osobitá. Všechny jsou ale zajímavé a především neuvěřitelně zábavné. Ve vší úctě k bratrům Coenovým, jejichž práce sloužila jako odrazový můstek, hodnota kterékoliv řady je vyšší než původního filmu. Je mnohem obtížnější udržet kvalitu scénáře a příběhu, úroveň dialogů a vzájemnou chemii postav na ploše deseti bezmála hodinových dílů než jednoho celovečerního snímku. Jsou tu zkrátka zas. Predátoři a jejich oběti, nájemní vrazi, žoldnéři, podvodníci, velcí hráči a jejich poskoci, ambiciózní zoufalci i nenápadné figury schopné překvapit. Třetímu Fargu se nepodařilo překonat skvělou druhou sérii, ale funí jí na záda jen s malým odstupem a první sérii překonává jednoznačně. Ta měla jen dvě výrazné figury, třetí série jich má sedm. Jak jinak, všechny stojí na špatné straně zákona. Fargo vždycky stálo na výborně napsaných záporných charakterech, kladné postavy hrají spíš roli statických pozorovatelů a komentátorů dění. Všechny Farga spojuje podobný typ příběhu, způsob práce s postavami je ale jiný než ve dvojce, kde vývoj posouvaly omyly a nedorozumění a zásadními hybateli děje se stali packalové na všech stranách. Tady se typem postav částečně navazuje na první sérii s jedním výrazným rozdílem. Malvo byl přízračný cool zabiják komiksového typu, pan V. M. Varga je sice mostrum, které ale přišlo z reálného světa. Malvo patří do říše mýtů, Varga jakoby nabýval rysů českých privatizátorů z 90. let, po kterých zůstávaly vytunelované fondy, krachující banky a miliardové ztráty, případně i mrtví bílí koně. Je to podvodník velkého stylu, manipulátor a člověk, který si krví ruce nešpiní. Zabíjí pohledem nebo nepatrným gestem. Má jiný arzenál zbraní a tu nejšpinavější práci za něj odvádějí jiní. Mimochodem, myslel jsem, že výkon Billyho Boba Thorntona nic nepřekoná, ale David Thewlis ho po mém soudu trumfnul. Ne, není to přitažlivá figura, svým způsobem je ale fascinující. Thewlis pochopil, jaký je v té zrůdě potenciál a pohrál si s jeho charakterem s vědomím, že něco tak vděčného potká herce jen párkrát za život. Postava M. E. Winstead má sice od počátku podstatně větší sebevědomí než uťápnutý pojišťovák z první série, učí se však stejně rychle a záhy se stává nebezpečným protihráčem. Ewan McGregor vytvořil náročnou dvojroli bratrů rozdělených pocitem křivdy a závistí. Oba jsou fyzicky i povahově jiní, ale každý po svém ve své zarputilosti zábavní a stejně tragičtí ve své neschopnosti odhadnout, kam se věci řítí, a včas udělat úkrok stranou. V současné televizní popkultuře představuje Fargo nezpochybnitelnou kvalitu a doufám, že tohle nebylo poslední setkání s antihrdiny amerického podsvětí ve fargovsky temně groteskním světě. Celkový dojem: 90 %. (05.09.2017)