Léto s Marnie

Už je to nejaký čas, čo som naposledy videl film štúdia Ghibli a takmer som aj zabudol aký nádherný môže vôbec animovaný film byť. Príbeh zasadený do dedinského prostredia, v ktorom film pomaličky plynie a divák sa nevie nabažiť nakreslenej prírody, rozoberá strasti detskej duše, do ktorej dospelí mnohokrát nevidia. A triafa sa do čierneho! Občas sa mi síce zdalo, že by sa mohol dej posunúť o čosi rýchlejšie, ale to je len drobná výhrada, ktorú možno po druhom pozretí vypustím. Čo sa týka konca, ten nemohol byť lepší. Absolútne nesúhlasím ak niekto tvrdí, že išlo len o lacný zvrat, pretože pokiaľ sa nad tým všetkým človek zamyslí, pochopí, ako to celé dáva zmysel a koľko veľa to o živote hovorí. Ja osobne som sa musel silno premáhať, aby som sa po skončení kompletne nerozreval. 90% (07.07.2015)

Z pomalu se rozbíhajícího posledního filmu od Ghibli studia se vyklubala očekávaně velmi povedená věc. Možná by se dalo říci že očekávání trošku zabilo výsledný projev filmu. Velmi mě vizuálně bavila část, kde se objevují interiéry místností. Krásně čistě navržený byt Anniny matky ve městě, podivuhodně vybavený domek pro letní pobytu u tety a strýce s grandiózní postelí z břízové kulatiny. To, že vizuál má Jonebajaši v malíčku víme již z Ariety říše. (08.02.2016)

[AFF 2015] Snáď nie je najnovšia ghibliovka tak smutnou preto, že bude na istú dobu posledným filmom za svoju relatívne krátku existenciu už legendárneho štúdia. Jonebajašiho rukopis sa od obvyklých produkcií Ghibli zreteľne odlišuje. Klasická téma komplikovaného dospievania (poznačeného tragédiou či adaptovaním na nové prostredie) je oprostená od mytologických prvkov rozprávania a hlavnej hrdinke tentoraz žiadne fantastické bytosti nepomáhajú. Štýl kresby je veľmi podobný detsky imaginatívnym filmom Hajaa Mijazakiho. Vsádza však na temnejšiu farebnú paletu a západoeurópske vplyvy (impresionisticky rozmazané a „rozpité“ steblá trávy, šedivá obloha), ktoré sa odrážajú i v niektorých motívoch. Hudba tu zohráva omnoho dôležitejšiu, až kľúčovú rolu. Najvýznamnejšie rozdiely sú ale viditeľné v konštrukcii príbehu. Hrdinka Anna nestretáva silnú chlapčenskú postavu ani maskulinnú bytosť s ochraniteľskými sklonmi. Miesto toho jej spoločníčku robí rovnako zraniteľné dievča v jej veku. Ďalšou podstatnou odlišnosťou je, že sa predstavy, fantázie a sny neprojektujú do reality ako ich súčasť (optikou dieťaťa) alebo paralelne existujúce svety, ale vzájomne kolidujú a vytvárajú nespojiteľné kontrasty. Vysoký výskyt vnútorných monológov a vizuálnych fragmentov spomienok prenikajúcich do mizanscény otvára dokorán okno do Anninej duše a navodzuje melancholický tón. Z vyššie zmienených ingrediencií vytvoril Jonebajaši realistickú melodrámu, ktorá je miestami okúzľujúca, miestami strašidelná a temná, ale hlavne vzhľadom na dôkladné vykreslenie živých postáv nečakane emocionálne funkčná a silná. 85% (04.08.2015)

Studio Ghibli to znovu dokázalo a předvedlo, že i přes to, že má svá nejlepší léta za sebou dokáže vytvořit něco tak překrásného, jako je Léto s Marnie. Tento film je tak příjemný, roztomilý, dojemný, realistický, dospělý a krásně naanimovaný, že si budete užívat vše co na obrazovce uvidíte. Ze začátku jsem si říkal, že to bude nějaká kravina pro malé holky, ale pekelně jsem se mýlil. Po deseti minutách sledování vám dojde, že tohle není nic pro děti, ale že se tu bude odehrávat něco více dospělého. Pokud milujete studio Ghibli jako já, tak vás tento film určitě potěší a nezklame, protože vám dá vše, na co jste u Ghibliho zvyklí. Krásný film a určitě doporučuji. 9/10 (12.06.2023)

Tak trochu jiný film od studia Ghibli. Je to realita, nebo je to fantazie? Právě hledáním odpovědi na tuhle otázku je divák napínán po většinu filmu. Po zdlouhavém začátku, kdy se podrobně seznamujeme s dvanáctiletou Annou, uzavřenou, tichou a sužovanou zdravotními i psychickými obtížemi, začíná rafinovaná vypravěčská hra. Hra na tajemství opuštěného domu na břehu moře, na tajemství jeho obyvatelky, která jako by byla ztělesněním Anniných nejtajnějších představ o obdivuhodné přítelkyni. Ať už je Marnie kdokoli, stává se pro křehkou a zranitelnou Annu čím dál tím důležitější osobou. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu, když už je hlavní hrdince (i divákovi) jasné, jak to s Marnií doopravdy je, začíná naskakovat příjemná husí kůže každému, kdo se trochu orientuje v tradici japonského duchařského filmu. Osobně lituji, že tvůrci neměli odvahu v tomto směru pokračovat ještě k nějakému víc dramatickému finále, a že v závěru jakoby uhýbají stranou, k sice zdánlivě logickému, ale přece jen trochu povrchnímu vysvětlení. I tak je to ale krásné a hluboce dojemné vyprávění, naplněné prchavou nostalgií dětských snů, na které většina dospělých už dávno zapomněla. (22.03.2020)