John Wick

Neobutý dráždit kobru, povytahovat tygrův knírek, provádět dentální hygienu bílému žralokovi, olizovat podpaží nemocného ebolou, to vše se zdá jako bezpečná činnost ve srovnání s nasráním neoholené Baby Jagy.. Přílišnou teatrálnost a plochost bych připsal komiksové stylizaci a pravidlům, ale budiž, je potřebné mít svou vlastní tvář. Páni kaskadéři sice věděli, o čem točí, ale mimo gun-fu, headshoty a burácení motorů si tím už tak jistí nebyli. Zaslouží si jejich John Wick, posílající po tuctech členy ruské mafie pod drn za sabákou, vůbec svou pověst? Ruku na srdce prostřelené kulkou z Heckler & Koch P30L, jmenovat se hlavní hrdina Jonas Wicksson (Lundgren) nebo Johan van der Wick (JCVD), nešlo by hodnocení automaticky dolů? Tím nechci říct, že by Reeves byl v roli zabijáka tak ostrého, že voři v zakoně ve světle jeho zloby preventivně kartáčují šaty do rakve, nějaké terno. A co teprve přehrávající Nyqvist? Ten spíše působil jako dlouholetý poslanec Státní dumy než nelítostný šéf podsvětí. Film dělaný s láskou a zkušenostmi v žánru ano, výjimečný počin v něm však ani omylem. A abych nezapomněl, u posledního záběru trestuhodně nezařazena píseň Marty Kubišové „Někde musí být ráj..“ Nechtěl jsem být až tolik kritický, ale od posledních počinů Garetha Evanse už svět akčního filmu není jako dřív.. (20.01.2015)

Kdyby byl býval vizuálně stejně atraktivní Ragnarock v Max Payneovi, jako tady Continental, bylo by to za jedna. Bohužel ale slabiny scénáře a špatného castingu záporáků se nedají zakrýt transparentní, přehlednou, byť zdaleka ne tak cool akcí a pár vytuněnými záběry-zlepšováky (střelba přes auto, headshoty, krav-maga).___ Pustit v setu s dalšími díly a hned je to minimálně o stupeň lepší. (23.10.2014)

Tak a mám monitor jak řešeto, nevím jak se mrknu na dvojku. Mrtvoly jsem přestala počítat asi po deseti minutách, to nemělo cenu, ale tu zlost jako John na začátku jsem měla snad stejnou. Maximální tanečky od začátku do konce, dlouho jsem nic podobného neviděla, budiž jim k dobru, že jsem ani nemrkla a byl konec. Ještě by mě zajímalo, co je s tou vrnící, černovlasou kočičkou, doufám, že dvojka to rozlouskne. Keanu Reeves byl naprostá jednička a moc bych za to nedala, že si po natáčení dal havaj někde na Bahamách. Ale ostatní hráli také skvěle, Michael Nyqvist se za svého záporáka určitě nemusí stydět. "Víš kdo to byl? Ne. No přece JOHN WICK!" (03.06.2017)

Nedávno štvali Denzela Washingtona Rusové v Equalizerovi, nově jim nemůže přijít na chuť John Wicků. A nikdo se mu nemůže divit, protože takovej psí kukuč, obzvlášť když je to ještě prtě, je nezapomenutelnej (to vím, protože jedno takové nahaté zviřátko mi pobíhá doma). Takže klika, že John nebyl žádnej flegmouš, kterej by nad smrtí svého čtyřnohého miláčka pouze mávnul rukou, ale naopak že se neskutečně naštval, a ještě větší klika, že já byl v lehkém alkoholovém rozpoložení, tudíž jsem nad dějem moc nepřemýšlel a chtěl se pouze bavit, což se mi s každým odbouchnutým chlápkem dařilo víc a víc. Slušná akční jízda, po které se mi bude vedle mého (někdy až moc živého) psa usínat dobře .. (07.07.2015)

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)