V srdci moře

Zamrzí, že uvozující "vyprávějící" linie nabízí nepoměrně zajímavější postavy (a ostatně i herce) než "vyprávěná" linie, kde se promenádují jednorozměrné charaktery. A zatímco Hemsworth tu svou utáhne alespoň díky charismatu, tak Walker ani to ne. Zamrzí pak dvojnásob, že to je mnohdy tak okatě digitální. V málokterém snímku tolik bije do očí, jak herci stáli ve studiu před zeleným plátnem a všechny ty vzdouvající se vlny a mořská havěť jsou k nim doklíčované. I toto se dá udělat tak, že to nepoznáte, ale to není tento případ. Umocněno je to ještě i tím, že herci jsou až na výjimky v těchto scénách zabíráni v bezprostředních detailech "na tělo a ksicht", což působí přinejmenším nezvykle. Naštěstí těch scén zase není tolik a jakmile se to odehrává v klasických interiérech a na lokacích, tak to rázem funguje o poznání lépe. A proč jsou ty dvě výtky uvozené slovem „zamrzí“? Protože jinak jde o poctivý klasický (pravda, možná až moc) chlapácký námořně dobrodružný snímek o přežití jak ze staré školy. (04.12.2015)

Člověk čeká mnohem více napínavých scén s Moby Dickem. Místo toho dostává jen zcela standardní mořské drámo, ve kterém je zajímavých, charismatických postav jako šafránu. Hodně rušivě působí animace, celkově vidím v digitálních tricích někdy problém dnešních filmů, které pak mohou být líne podávat zajímavé příběhy. Master and Commander se rozhodně nekoná. 60% (29.02.2016)

Výprava velrybářská émerická potopila se, protože oni jeli na velryby a ne na mrože... Klišé, klišé a zase klišé. Doufal jsem v hutnej survival, ale už trailery mě zrovna neuchvátili, takže proč hrotit kino, když tu máme opět požehnanou zimní sezonu dvd screenerů. Nakonec to dopadlo plus mínus jak jsem čekal, ne úplně zle, ale ani nijak světoborně. Hutnej survival se nekoná. Půlhodinovej rozjezd takřka o ničem, postavy nezajímavý do jedný. Neschopnej kapitán bez respektu a jedna pomstychtivá špatně udělaná cgi velryba, která není prakticky vůbec na scéně. Ovšem co jí chybí do provedení to tvůrci dohnali dokonalou AI. Fakt nekecám! Ok já neříkám, že velryba nemůže bejt natolik chytrá, aby se nemohla chtít pomstít, ale určitě nebude přeživší ze ztroskotaný lodi honit přes půlku oceánu, aby je sejmula po 40 dnech na moři a pak se ještě jednou vrátila za dalších 30 dnů a proplula okolo v jakémsi testu důvěry, jestli ji sejmou nebo ne. To fakt nesežeru. Jinak to není natočené úplně zle, ale Howard už dokázal rozhodně spunktovat i lepší kousky. Tohle je čistý průměr víc ani náhodou.55% (20.01.2016)

Digitální moře, famózně rozpohybovaná kamera a nuloví hrdinové. První půlku to ještě oddře Howardova sebejistá zručnost, ale tu druhou, kdy se vlny uklidní, provází jeho tradiční bolest – nulová vášeň. Postavy promlouvají zpoza umělých plnovousů a oteklých rtů, ale citově si vás zaháčkuje líp i nebohý kytovec. Fail. 2 a ½. PS: Ten digi vizuál je ultimátní prasárna, která vám vypálí rohovku. (04.03.2016)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)