Zkurvená generace

Veskrze umělecký zážitek. Jakoby vás někdo hodil do žumpy plné výkalů a rozmanitých tělních tekutin. Snaha za každou cenu šokovat diváka postupným překračováním rozličných filmových tabu, však naráží na jeden zásadní problém. A tím je skutečnost, že se jedná o naprosto špatný (pitomý) film. Odmyslíme-li si všechny provokativní scény, nezůstane nic než hloupoučký blábol z kategorie odpad. A to se raději nezmiňuji o hereckých výkonech jednotlivých protagonistů. Ono taky, kdo by v podobné nechutnosti dobrovolně hrál. Jistě, dokážu pochopit, že má mistr Gragg Araki svá ztěží potlačitelná traumata. Co však pochopit nedokážu je, že se najdou i diváci, kteří jsou s obdivem ochotni na těchto traumatech participovat. (27.03.2006)

Vždycky jsem tvrdil, že sledování Tarantinových filmů nemůže mít na nikoho špatný vliv. Gregg Araki mě vyvedl z omylu.__________Na základě parodické (?) televizní reportáže, která proběhne asi dvacátou minutou filmu, jsem se domníval, že to bude o tom, jak „zlá“ konzervativní/heteronormativní společnost nechápe hodnoty mladé liberální generace… kterou nicméně zastupují tři charakterově ploší, veskrze nesympatičtí vrazi-pozéři (opravdu děsuplná kombinace). Takže má jít pravděpodobně o ironický škleb na způsob „nikdo nemá patent na pravdu“; ten si nicméně celou dobu uzurpuje režisér svou lacinou snahou šokovat, která z filmu čouhá jak sláma z bot (znásilnění figurkou Panny Marie za doprovodu americké hymny). Místy prosvítající lajdácká řešení (představení motivované postavy, která už se znovu do konce filmu neobjeví) dokazují, že mu sotva šlo o něco jiného, a výsledek jeho práce je tak ve své symbolice průhledný, patetický a trapný.__________Z většiny místních nostalgicky laděných komentářů ale vyplývá, že Zkurvená generace měla poměrně slušný kultovní potenciál a v devadesátkách (zvlášť v českém prostředí), představovala závan jiné, dříve neviděné kinematografie. Dnes zůstává vybledlou vzpomínkou na doby, kdy takové kulty mohly vznikat, a výživnější extrémní materiál nebyl dosažitelný několika klinutími na internetu. (22.07.2021)

Kamera povedená, kostýmy, mizanscéna povedená, vizuálně poutá, ale ten příběh? Od chvíle, kdy zabijí Asiata na benzínce, už se to vlastně nikam neposouvá, zdá se, že až ke konci se vlastně nic moc nestane a pouze proplétání ústředního trojúhelníku to pro mě nezachraňuje. A ten závěr? Bylo jasné od začátku, že to skončí nešťastně (viz. název), myslím teď opozitně k happyendu, ale čekala jsem, že se alespoň něco ze symbolické roviny propojí, třeba magické číslo 6,66. Nepropojilo. A co ta reklama v úplném závěru?! (04.06.2015)

Ze začátku hodně zábavné a hlavně vtipné... nevím, jestli jsem jeden z mála, ale bavil jsem se dost. Druhá polovina má také své vtipné scény, jenom trochu zamrzel neustále se opakující děj. Věřím, že smysl měl... 6,66, Amy zná spousta lidí atd. Možná tohle všechno bylo vysvětleno, nebo bylo vysvětlení alespoň naznačeno, já jsem jej ve filmu ovšem nenašel. Herci příliš nenadchli, snad jen Rose McGowan věčně ve špatné náladě se mi líbila. Finále bylo brutální, ono pro některé nechutných scén je tu dost, také jsem nepotřeboval vidět vše, ale když to tak vidí Gregg Araki. Každopádně finále bylo příliš, ze začátku jsem se opět musel smát (americká vlajka atd.), dál už to zrovna směšné nebylo, i když vlastně k filmu sedlo, alespoň ten konec byl jasný, tedy... 55% (28.02.2016)

Tak to byl zase jednou nátřesk, jak se patří. Nátřesk, při jehož konci jsem jen čuměl s odumřelou dolní čelistí. Je úžasné, jak dokáže Doom Generation fungovat v tolika vrstvách. On je to totiž film skoro celou svou stopáž neskutečně ujetý a zároveň neskutečně vtipný s tím jak může na první pohled vypadat, že se bere úplně vážně. V těhle třech o sexu, smrti nebo lásce filosofujících cvocích se ovšem skrývá něco tak neskonale absurdního, že se to opravdu těžko popisuje. Vše vypadá zcela reálně a uvěřitelně, ale zároveň absurdně. Třeba Číňan, co vyndá po Rose McGowan brokovnici, protože ona nemá $6.66 na zaplacení nákupu. Sice je pravda, že pak ta vložka s jeho mluvící ustřelenou hlavou v pomazánce zrovna uvěřitelností neplýtvá, ale pořád to vše vypadá normálněji než kdyby se to dělo v jiném filmu. A když platí toto, není problém baštit celé tohle roadtripové porno jak malinu. Jenže to furt není vše, na konci se stane totiž něco, co žánr úplně obrátí naruby, při čemž bych stěží nahmatal svůj tep a kdy jsem byl až skoro dojat, jak krásně si mě režisér a jeho postavy získaly. Zjistil jsem, že mi na nich moc záleží, až potom co jim stalo něco strašného. A jestli obliba tohoto filmu je možná jen v tzv. zkurvené generaci, tak se k ní hrdě hlásím. Teď chci jen potkat Rose McGowan, která je celý film tak skvěle naštvaná a pořád hrozně hustě nadává. A pak s Rose v motelu koukat na ostatní Greggovy filmy, zatímco někdo bude stát za oknem a tam onanovat. (29.08.2007)