Leviatan

Leviatan je podle bible vodní příšera (stará velryba), tvor jež vzbuzuje strach a je považován za představitele chaosu. V knize žalmů je pak psáno: " Bůh vzal pak zpět vodu a zničil mořské monstrum Leviatana, aby mohl přetvořit Zemi k obrazu svému." Zvjagincev vzal tuto větu a velmi zajímavě, ba přímo překvapivě ji interpretoval...jen jsem trochu zklamaná, že jsem neměla prostor si k odpovědím dojít sama. Že by si Zvjagincev pod vlivem chaosu prostředí, kde žije, přestával věřit? (07.10.2014)

V Cannes se nedávají ceny za zásluhy a Zvjagincevův scénář si jí zaslouží. Přesně vybalancovává různé žánrové prvky, funguje jako intimní studie i ambiciózní metafora ruské reality. Postava Kolji je postavená přesně tak, aby během filmu nebudila lítost, nicméně jeho poslední slova nakonec zafungují jako připomínka nejhlubší lidské bezmoci. Leviatan je lyrický, vnímavý, vtipný, zkomponovaný s naprostou rozvahou a mistrovským citem pro každý záběr (zrcadlení úvodu a závěru, statické celky krajiny). Práce s rozpadající se architekturou je neokázalá, přitom reflektuje pozvolný hrdinův pád a okoralý systém, který automaticky chrlí paragrafy, velebná slova o pravdě a bohu, aby zakryl pokrytecké opojení mocí. Autority jsou ve skutečnosti podobné bagru, který zlovolně rozbíjí na padrť jistě prohnilý dům obyčejného člověka. Je v tom něco rusky patetického, moralistního, vzletného, krásného a zdrcujícího. A je dobré si uvědomit, že ze Zvjagincevovy strany nejde o nějaké ušlechtilé a bezvýznamné umělecké gesto, ale o odvážný čin, který zřejmě ovlivní přinejmenším jeho filmařskou kariéru v Rusku. [100%] (09.07.2014)

Zvjagincev si jde svou vlastní cestou, i když jeho předchozí zastávky neznám. U boje jednotlivce s mocí jsou předem nespravedlivě rozdělené síly, tvůrci diváka příliš nenapínají, prostě ukazují průběh střetu, na kterém dojede jen jedna strana. Do toho sledujeme napjaté rodinné vztahy (nevlastní matka) v nehostinném a už tak chladném Rusku, kde se flašky vodky otevírají tak nějak automaticky. A hlavní hrdina postupně přichází o všechno. Beznadějný osud mě nicméně tolik neoslovil, drsná krajina i moře omývající skály sice atmosféře pomáhají, ale stejně tak jsem cítil i jistou vykonstruovanost a doslovnost. A délka také není úplně zvládnutá. (11.03.2015)

,,ROZPRÁVKA?" ,,NIE. TO JE Z BIBLIE." __ Po atmosférickom Cosmatosovom béčkovom horore ide o druhý film rovnakého názvu, ktorý som videl a do tretice mi ešte zostáva experimentálny dokument, na ktorý som sa zatiaľ neodhodlal. Tým končia akékoľvek porovnania. Film má veľmi málo spoločné s tématikou mora a slávna morská obluda je tu čisto dejovou metaforou, do konkrétnosti prevedená iba v symbolickej kostre veľryby vyobrazenej na filmovom plagáte. Azda zostáva na škodu, že sa v celej svojej pôsobivosti objaví iba v dvoch záberoch. Formálne i obsahové kvality snímky dokladá množstvo ocenení. ,,Leviathan" bol opäť filmom, ktorý ma napriek svojej dĺžke vedel bez problémov zaujať ako svojim príbehom či hereckými výkonmi, tak aj výbornou kamerou snímajúcu sugestívnu krajinu, pre ktorú zložil Philip Glass absolútne nenápadnú kompozíciu, rozbúrenú iba v úvode a závere natoľko povedomou melódiou, až by som povedal, že si ju vypožičal z niektorého zo svojich starších diel. To iba tak na okraj. (3544. hodnotenie, 295. komentár k filmu) (06.05.2019)

Můj vztah k Leviatanovi nejlépe charakterizuje, že jsem více než 3 roky nenacházel odvahu ho zhlédnout, ačkoli byl uložený na disku. Prostě mě děsila ta depka, která z příběhu sálala. Zvjagincevův film dokonale charakterizuje Rusko tak, jak se nemění v čase. Spojení koruny, šavle a oltáře spolu s pohrdáním obyčejnými lidmi dělá z ruské společnosti velmi nevlídné prostředí, kde jednotlivec nic neznamená a absolutní moci se poklonkuje. Počínání církevních hodnostářů hodně připomíná současného patriarchu Kirilla, který si s vrchností v Kremlu tak dobře rozumí. Zvjagincev se dokonale trefil do poměrů, které vedly až k válce na Ukrajině. Mrazivý film a bohužel hodně pravdivý. Celkový dojem: 95 %. (24.04.2022)