Kanodžo wa uso o aišisugiteru

Asijská tvorba mi začíná více a více chutit. Doopravdy tomu tak je. Je to odlišná mentalita než evropská a západní produkce. Upřímný, citlivý a opravdový příběh dvou lidí kteří berou hudbu zcela jinak než jako prostředek pro materialismus. V tom se odráží právě i ta myšlenka filmy, a režisér nám klade otázky, co je hudba vlastně zač? Odpověď zde dozajista naleznete, a je jenom na vás divácích, jaký postoj k tomu zaujmete. Óhara i Sató k sobě sedí, chemie mezi nimi naprosto funguje, začal jsem jim oběma okamžitě fandit, a až do poslední chvíle čekal na vyústění příběhu, které se dovíme až po závěrečných titulkách, no vlastně ani po nich není zcela jasné, co se bude odehrávat dále v životech těch dvou, protože takové příběhy píše sám život. Krásná hudba jen podtrhuje emoce, které z filmu každou sekundu vyzařují. Tak se to dělá. Jedná se sice o civilní snímek, ve kterém nenalezneme nějaký velký moment překvapení či něco dosud neviděného, ale je natočen s velkou péčí, a takových věcí si já velmi moc cením. Děkuji režiséru Norihiru Koizumimu za silný zážitek, a s jeho tvorbou jsem dozajista neskončil. ***8,0/10*** (30.09.2022)

Film plyne pomalu a poklidně a vypráví o talentovaném hudebníkovi, zklamaném z hudebního průmyslu, a jeho vztahu ke středoškolské dívce, která se do něj na první pohled zamilovala a stejně jako on se našla v hudbě. Když se však z ní a jejích dvou spolužáků mají stát nové hvězdy, jejího partnera čeká těžké rozhodnutí. Příběh je jednodušší a nevybočující, nicméně je emotivní a odehrává se v atraktivním hudebním prostředí. Herecké obsazení je příjemné, ovšem Óhara Sakurako mi nebyla moc sympatická. Od filmu jsem očekávala něco více a určitě se nezařadí mezi mé oblíbené, ale večer mi zpestřil. (18.08.2014)

Uchvátila ma nie len dejová linka (napriek tomu, že je klasicky ohraná), ale zmysel pre detail, ktorý si pozorný divák všimne a podľahne mu. Zvuky okolitého diania, džavot hlúčika prebiehajúcich detí, motýľ na strome pred Akim a rovnaké motýle na remeni od Rikinej gitary, dokonca aj pasáže, keď nastane úplné ticho a v tom tichu sa odohrá niečo podstatné. Príbeh je naozaj úchvatný, dotkol sa dávno zabudnutých momentov a silno zarezonoval. Tvorcovia nás nechajú smútiť počas nekonečných záverečných titulkov, aby dali príjemnú bodku v posledných sekundách filmu. Som unesená. (11.03.2020)

Když si pouštíte film, nikdy nevíte, jestli to bude další obyčejný film nebo vaše srdcovka. A tohle je ten druhý případ. Japonské filmy zas tak moc nevyhledávám, ale tenhle mě lákal hned, jak jsem se dozvěděla o jeho existenci. Částečně kvůli názvu, částečně kvůli posteru, kvůli tomu, že je natočený podle mangy a hlavně kvůli tomu, že k němu jsou kvalitní české titulky. Takeru Sató je první Japonec, co mě totálně okouzlil a mám silnou potřebu vidět ho ještě v něčem dalším. Příběh je nádherný, sladký, okouzlující a plný překrásné hudby. Pro mě zatím to nejhezčí, co jsem z Japonska viděla. 5* (13.08.2014)

Bože, to zase byla parádní jízda. Zase jednou romantika, která naprosto pohltila moje naivní já. Ústřední dvojice byla tak sladká, že med je proti nim hadr. A když vezme Sato Takeru do ruky kytaru (nebo baskytaru, to je fuk), tak jsem ztracená a prostě musím na maximum. Navíc tady nebylo absolutně nic, co bych mohla vytknout. Jakákoliv objektivita jde stranou a tenhle příběh si užiju ještě mockrát. Prostě můj šálek kabusé. (31.07.2014)