Macbeth

Naprosto upřímná umělecká nahoňovačka ega, která těží z výborné kamery a zaměřuje se především na ticho. K tomu mi trošku film svým vzezřením a přístupem k vyprávění (ne)příběhu připomínal Valhalla Rising, které se také tváří podobně epicky, ale ve skutečnosti pozorujete načančané nic. Na druhou stranu chápu, že tvůrci se pustili do tak neobvyklé podoby Macbetha. Chtěli se odlišit a tak ke klasické shakespearovské květnaté britské mluvě přidali umělecký filmový nádech se vším všudy, což mi úplně nejde přes oči. Nevím, jestli důkazem kvalitního artu je specifický počet usínacích scén, ale mám pocit, že čím víc jich je, tím víc je film pro podobné fanoušky lepší. Zajímavé to bezesporu je, ale u historických dramat jsem asi na klasičtější motivy. (01.06.2016)

Syrová, temně ponurá hypnóza, která zůstane už navždy totálně nemainstreamová. Film, který je divácky nevraživý a psychedelic, lyricky vypráví příběh Shakepearovského válečníka výhradně skrze dechberoucí kameru, nasvícení a dobovou hudbu. Zapoměnte na válečný historický spektákl, či davové scény. Bratři Kurzelové na to šli úplně od jinud. Akčních scén je jen několik a většina jich je zahalená v mysteriózním mlžném hávu, či díky již zmiňované práci se světlem, která tvoří bezpočet úchvatných záběrů. Nelze tvůrcům upřít osobitost. Je však otázkou, nakolik je toto vhodně zvolená forma prezentace Shakespearovské legendy, jelikož v mnoha dějových aspektech a z hlediska plynulosti příběhu je to přinejmenším diskutabilní a těžko stravitelné. (08.11.2015)

Celou dobu mě tenhle film neskutečně štval. A je to proto, že ve skutečnosti v sobě skrývá zajímavý potenciál a jeho pojetí by v rukách nějakého dobrého režiséra mohlo fungovat opravdu výborně. Jenže. Film se tak nějak honosí tím, že je skvěle vizuálně ztvárněný. To podle mého není ve skutečnosti pravda. Jedna věc je totiž umět natočit obrazově strhující videoklipovou sekvenci, věc druhá je pak umět dělat kinematografii. Macbeth je ve skutečnosti po celou svou dobu zaplněný právě těmi krátkými videoklipy. Hromada slow mo, hromada rádoby lyrických záběrů, které by zřejmě měly odkrývat duši postav a jejich rozpoložení. Jenže tohle není Malick a podobné pokusy celý film naprosto potápějí a dělají z něj něco na způsob vizuálně hezkého studentského filmu, který ale nedokáže držet pohromadě a vyprávět filmový příběh. S tím souvisí i absolutní pomíjení práce s mizanscénou. Žádné druhé plány, žádné dotváření charakterů postav za pomoci jejich prostředí. Jen a pouze neustále roztřesená kamera, jakoby se Macbeth pokoušel celé 2 hodiny dobýt pláž Omaha. 4/10 (08.11.2016)

Takhle nějak by asi vypadala Snyderovo Třístovka, kdyby měla nějaké intelektuální ambice. Jed Kurzel mě opět nezklamal a i Justin ujde. Film je vizuálně extrémně nádherný, nejspíš každý nový pohled kamery by se dal okamžitě zarámovat a vydávat za dílo nějakého z prerafaelitů. Jenomže v tom bohužel taky trošku tkví kámen úrazu. Silná orientace na vizuálno v kombinaci s ponecháním divadelního členění na jednotlivé akty a zachováním mono/dia/logů na úkor vyprávění akcí způsobuje, že se na film velmi těžko dívá. Vytváří to totiž dojem, že se čas zastavil a nic nikam neplyne, včetně příběhu a jeho postav. Úvodní pohřeb a následný skok do vřavy bitvy ještě sliboval, že se podaří vybudovat si svůj vlastní funkční svět vymezený vůči divadelní předloze, ale z toho poměrně rychle sešlo a po většinu zbývajícího filmu už jsem měla dojem, že si vlastně "jenom" čtu Williama okořeněného o pár dalších duchů a modré oční stíny na nádherných ženách a mužích. Ne že by bylo na čtení Williama něco špatného ("Will all great Neptune's ocean wash this blood clean from my hand? No, this my hand will rather the multitudinous seas incarnadine, making the green one red." - olala, ne nadarmo je to nejslavnější bard), ale jak známo film a divadlo jsou jiné elementy a nejlépe fungují, když používají odlišné prostředky. Ale je taky pravda, že na to, jak jsem u sledování filmu trpěla kvůli špatnému plynutí brzo zapomenu, kdežto na ty atmosferické obrazy (mrtvý král na marách, mrtvé dítě na hranici, Marion v perlové koruně, abych jmenovala pár) budu pořád myslet a Jedovu hudbu budu taky poslouchat. Z herců mě nejvíc ohromil Sean Harris, kdo by to byl řekl, že v sobě ukrývá takového divocha. (18.02.2019)

Klasický Shakespeare v artovém provedení je něco opravdu speciálního. Kurzel u filmu ukázal, že je skvělým filmařem a obrazotvůrcem, což poté potvrdil i u nepříliš dobře přijatého Assassins Creed. Herci podávají skvělé výkony a citují původní divadelní texty, což působí opravdu skvěle, ale filmu něco prostě chybí. A co za to může? Stopáž. Kdyby byl snímek o něco málo delší, charaktery by byly více prokreslené. Hlavně přechod ze slušňáka na psychouše by si zasloužil více prostoru. Takhle to vypadá, že někdo vystříhal asi půl hodiny, aby lidé v kině nepadli nudou. 70% (09.12.2018)