Macbeth

trošku sem se bál výsledku...o to víc,že začátek mi hodně připomínal Valhalla Rising,které mě děsně nebavilo,ovšem poté co se mi povedlo tohle překousnout a přijít na chuť jak zpracování,tak použitému jazyku,Macbeth mě chytil a nepustil až do konce.Ano,není to nejspíš dílo pro všechny,ale musím se podepsat pod to,že snad každá scéna by se tady dala zarámovat a v jádru je to hodně silný kousek,který své předloze nedělá ostudu...70% (26.03.2016)

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna! (30.01.2016)

U del Torova Crimson Peaku jsem v recenzích čítal, že každý záběr je hodný zarámování. Já bych tuhle poklonu složil spíše Macbethovi. Krajina v kombinaci se světlem skýtá tak nádherné záběry, až oči přechází. V interiérech je naopak atmosféra nabitá napětím a dusnem vnitřního boje. Pokud jde o zobrazení propukajícího šílenství, to je ztvárněné bravurně, Fassbender se s náročnou rolí vypořádal obstojně. Marion Cotillard (jež, jak správně poznamenal kamarád, neskutečně připomíná Kláru Issovou, což je umocněno tím, že právě ji jsme viděli v Richardu III. jako Annu Nevillovou) pak jako lady našeptávačka Macbeth budí víc hrůzy než její manžel, který je ze začátku vlastně jen manipulovaný vykonavatel jejích ambicí. Což je ale pro Macbetha v mých očích horší, dokážu pochopit (neříkám omluvit) zločin vedený jasným motivem, ale nechat se slabošsky zmanipulovat postrádá byť jen tu chladnou logiku cíleného zločinu. Co ovšem sráží body je to, že ač je text toho, co napsal Šejkspíra krácený, tak zhruba veprostřed se nachází několik scén, které opakují de facto to samé. Při zachování plného textu by to proporčně nevadilo, takhle to je dle mého v nepoměru se zbytkem, zvláště s koncem, který se odbude až moc rychle. Ale líbí se mi scéna, kde Macbeth oplakává svou ženu, že i v jeho polovičním šílenství a při činech které nařídil, mu je ponechán lidský rozměr a láska. Zbývá dodat, že historicky je to s Macbethem trochu jako s Richardem III., ze schopného krále se kulturní tradicí stal pravzor královraha a usurpátora, ale když ono je to podané dobře no. "All hail, Macbeth, thou shalt be king hereafter!" (08.11.2015)

Třebaže vizuálně, hudebně a herecky je Macbeth perfektní, není to úplně to, co jsem původně čekal. Sice je to temný, depresivní a brutální, první a závěrečná půlhodina rovnou fenomenální, děj mezi začátkem a koncem ale těžce vázne na snaze vyobrazit Macbetha jako bezprecedentního narušenýho zmrda, kterej se nebojí pálit zaživa ženy a děti (scéna úvodní, zrada v lesích, upálení a scéna finální jsou jednak naprosto fantastický a jednak důležitými pojítky mezi nudnějšími místy). Ono ač zajímavý to je bezesporu, diváka film skrze veršovaný scénář právě v polovině filmu dost sere a to kvůli minimálnímu ději. Pokud ale studio nebude přílišně režisérovi kecat do práce, bude Assassin's Creed neskutečná pecka! (28.01.2016)

William Shakespeare byl ve své době zřejmě jeden z mála lidí, který dával přednost svému peru před svým pérem. Dal tak vzniknou celé řadě kvalitního materiálu a zajistil si nesmrtelnost. Před zhlédnutím tohoto filmu jsem nebyl s osudem Macbetha obeznámen. Dost se mi líbila forma, kterou filmu tvůrci přidělili. Artový nádech byl v tomhle případě maximálně v pořádku. Danou dobu jsem sice nezažil, ale troufl bych si odhadnout, že atmosféru tehdejší doby rovněž trefili. Postavy nevedou ani příliš dialogy, nýbrž spíše sdělují svoje motivace prostřednictvím hlubokých úvah, které jsou na filmu vůbec tím nejlepším. Vynikající byl i Fassbender, kterému to v roli psychopata dost seklo. Celkem obdivuji překladatele titulek. Tohle bych překládat opravdu nechtěl. Přes veskrze pozitivní komentář však nedám více než 3 *, protože jsem se významnou část stopáže nepříjemně nudil. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (29.01.2017)