Macbeth

U del Torova Crimson Peaku jsem v recenzích čítal, že každý záběr je hodný zarámování. Já bych tuhle poklonu složil spíše Macbethovi. Krajina v kombinaci se světlem skýtá tak nádherné záběry, až oči přechází. V interiérech je naopak atmosféra nabitá napětím a dusnem vnitřního boje. Pokud jde o zobrazení propukajícího šílenství, to je ztvárněné bravurně, Fassbender se s náročnou rolí vypořádal obstojně. Marion Cotillard (jež, jak správně poznamenal kamarád, neskutečně připomíná Kláru Issovou, což je umocněno tím, že právě ji jsme viděli v Richardu III. jako Annu Nevillovou) pak jako lady našeptávačka Macbeth budí víc hrůzy než její manžel, který je ze začátku vlastně jen manipulovaný vykonavatel jejích ambicí. Což je ale pro Macbetha v mých očích horší, dokážu pochopit (neříkám omluvit) zločin vedený jasným motivem, ale nechat se slabošsky zmanipulovat postrádá byť jen tu chladnou logiku cíleného zločinu. Co ovšem sráží body je to, že ač je text toho, co napsal Šejkspíra krácený, tak zhruba veprostřed se nachází několik scén, které opakují de facto to samé. Při zachování plného textu by to proporčně nevadilo, takhle to je dle mého v nepoměru se zbytkem, zvláště s koncem, který se odbude až moc rychle. Ale líbí se mi scéna, kde Macbeth oplakává svou ženu, že i v jeho polovičním šílenství a při činech které nařídil, mu je ponechán lidský rozměr a láska. Zbývá dodat, že historicky je to s Macbethem trochu jako s Richardem III., ze schopného krále se kulturní tradicí stal pravzor královraha a usurpátora, ale když ono je to podané dobře no. "All hail, Macbeth, thou shalt be king hereafter!" (08.11.2015)

Naprosto upřímná umělecká nahoňovačka ega, která těží z výborné kamery a zaměřuje se především na ticho. K tomu mi trošku film svým vzezřením a přístupem k vyprávění (ne)příběhu připomínal Valhalla Rising, které se také tváří podobně epicky, ale ve skutečnosti pozorujete načančané nic. Na druhou stranu chápu, že tvůrci se pustili do tak neobvyklé podoby Macbetha. Chtěli se odlišit a tak ke klasické shakespearovské květnaté britské mluvě přidali umělecký filmový nádech se vším všudy, což mi úplně nejde přes oči. Nevím, jestli důkazem kvalitního artu je specifický počet usínacích scén, ale mám pocit, že čím víc jich je, tím víc je film pro podobné fanoušky lepší. Zajímavé to bezesporu je, ale u historických dramat jsem asi na klasičtější motivy. (01.06.2016)

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna! (30.01.2016)

Macbetha jsem si sice k maturitě nevzal, ovšem děj znám poměrně dobře, ačkoliv jsem žádné jiné filmové zpracování neviděl. Samozřejmě mě k tomu dotáhl Michael Fassbender, který jde z jedné zajímavé role do druhé a samozřejmě nový talent Justin Kurzel. Asi nejvíce mě na filmu bavila stylizace a zejména závěrečná sekvence v červené mlze je naprosto fenomenální. Nyní už vím, že je Assassin´s Creed ve správných rukou. Scénář jsou vlastně dialogy z divadelní hry nejspíš i v původní podobě a Fassbender je jako vyšinutý král prostě bravurní. Film celkově ničim extra nepřekvapí, protože příběh je zcela jasně provařený, ovšem o podobné zpracování rozhodně stojím a kéž by jich bylo více...7/10 (29.01.2016)

„Hell is murky…“ Královrah se dere na trůn, za ctižádost čest svou vyměnil, jako Richard III. brodí se močálem vin a dál jen kupí zločin na zločin.. Audiovizuální hostina, pod jejíž TÍŽÍ se prohýbají stoly. Uhrančivě zahraná (Fassbender, Harris, Cotillard), prostřednictvím archaické řeči i narace obrazem nesmírně poetická. K tomu námět tak silný, že by všichni současní hollywoodští scénáristé měli vejpůl zlomit své neplodné klávesnice. Marně přemýšlím, co šlo při shakespearovské adaptaci, která má vtisknutý osobitý autorský koncept, udělat líp. Macbeth Rising. Hail Kurzel! (08.06.2016)