Kruté radosti

Melancholicky vypravěný příběh i lidských charkterech, které mají velký vliv na vzájemné vztahy. Z počátku jsem měl trošku problém s tím kdo je kdo a kdo s kým jebe, ale to se poměrně rychle brzy urovná a pak už je to jen o tom, aby se divák stal mlčenlivým svědkem lidských vztahů. Po delší době působily dívčí slzy reálně a nebylo problém jim uvěřit. Film až na jednu scénu nemá žádnou dramaticky vypjatou chvíli, ale prostřednictvím dialogů umí zapracovat na emocích. Velmi vydařený výkon předvedla mladinka Táňa Pauhofová a Ondra svým výrazným herectvím opět vyniká ve všech svých scénách. (09.12.2014)

Juraj Nvota se učil od těch nejlepších. Ale s vlastními celovečeráky přichází poměrně pozdě. Po Krutých radostech vznikají jen filmy Muzika, Eštebák a Rukojemník, což není mnoho. Nicméně odvážný námět a první dospělá role Táni Pauhofové činí z Nvotova debutu nezapomenutelný zážitek, který zůstává dlouho v paměti. Předválečný život na slovenské vesnici připomíná osudy lidí z Palánku tak, jak je zachytil Ladislav Ballek. Osudy lidí určují jejich základní potřeby a pudy, emoce jsou čisté, ale nestálé. Ondřej Vetchý nepůsobí jakkoli nevhodně a skvěle zapadá do toho slovenského obsazení. Výprava je funkční. (12.11.2021)

Spíše než komedie je to velmi podprůměrné drama, které se snaží udělit hlubší význam divákovi. Přihlouplá postava neschopného chlapa, který se zjevně neřídí heslem "co si nadrobíš, to si sníš"(hraje ho Vetchý) se díky své neschopnosti uchýlí ke lži. Jeho dcera (zjevně z nějakého nejapného úletu) "díky" smrti její matky přijíždí do městečka kde žije její biologický otec, ale protože se mu nechce se o ni starat tak ji svěří svému kamarádovi jako jeho údajnou "neteř". Hloupoučká zrzatá slečna hledá sama sebe,zdárně rozvrací vztahy a zamiluje se jak do svého "strýce" - shodou okolností také ředitele místní školy, který ji zachránil před křesťanskou internátní školou a vzal ji k sobě domů a také do učitele. Ke konci filmu si s ním dokonce uletí a pak jede studovat do Prahy. Vrací se se slovy - "Přivezla jsem vám z Prahy Plzeň!" a tím film končí - zbytečné, nudné a o ničem. Oceňuji pouze herectví pana Ondřeje Vetchého a dohromady miniroličku(asi minuta) Zuzany Kanócz. (20.11.2012)

V podstate film, ktorý najlepšie charakterizuje slovenskú a českú porevolučnú kinematografiu. Tvári sa to ako umenie, ale je to komercia, nerieši to žiadne zásadné filozofické otázky, hrajú v tom tí istí herci ako inde, odohráva sa to v zidealizovanej minulosti a viac sa to hodí do televízie, ako na plátna kín. Takže v podstate spokojnosť a bodaj by aspoň takto vyzeral každý slovenský film. (30.06.2012)

Malebný vidiek v medzivojnovom období v ktorom žijú bežní ľudia upjatí k svojím každodenným zvykom, respektíve návykom. Po príchode "cudzinca" začína proces narušovania rutinného živorenia, prejavujú sa charaktery osôb, odkrývajú sa neznáme skutočnosti. Slovom, divoký impulz z vonka zasahuje do relatívneho pokoja vo vnútri a priestor (až na pár hrejivých okamihov) dostávajú hlavne vypäté situácie. Juraj Nvota sa spolieha na komorné podanie celej zápletky počas ktorej sa snaží zachytiť faloš, pokrytectvo, lásku, sklamanie a poukázať na ich separátnosť určovanú práve konaním/správaním jednotlivých obyvateľov dediny. Škoda, že je to tak tézovité a v povrchných frázach sa utápajúce. Navyše spočiatku sľubne rozohraná partia "stretu rozdielnych nátur" nemá kvôli unáhlenému strihu + schématickému skriptu takú katarznosť - vyznieva dostratena a hlavne vlastní koniec, ktorý moc uveriteľný a pasujúci teda nie je. (02.06.2011)