A co dále, Baltazare

Film, ve kterém se postavy chovají tak nelogicky, až to bolí. Je to díky minimalistickému pojetí, kdy se skoro nic nevysvětluje, ukazuje se pouze náznacích, někdy dokonce v symbolech. Symboly, které začínají a končí u týraného osla Baltazara. Vyznění filmu silné a vedoucí k zamyšlení, pomalé tempo utváří specifickou pohlcující atmosféru__ Asi film s nejvíce prolínačkama, co jsem zatím viděl. (04.02.2017)

Až po druhém shlédnutí jsem plně docenil tento nesmírně jímavý příběh a překvapivě až napodruhé mě film donutil k slzám. Bresson se snaží vytrhávat diváka z ponoření do silného příběhu, ať už použitím "modelů" tedy neherců, kteří ztvárňují spíše živoucí teze než plnokrevné postavy a především v tomto případě originálního postupu, kdy se nejdůležitější scény dějí časově mimo plátno a my vidíme jen jejich důsledky či jakési spojovací články. Právě proto naše fantazie má zcela volný prostor nakládat s nevyřčeným a tím mu dle nátury člověka dodat i větší intenzitu, získat na událostech větší zájem. Díky tomu i jakkoliv odcizeně působící příběh vede při správném naladění k neopakovatelnému zážitku a prožitku, k němuž už stačí přídat jen životem smýkaného osla a jeho žalující pohledy i pokorné snášení osudu mezi všudypřítomnou špatností. Bresson dotáhl svůj minimalistický styl k dokonalosti a je jen ukázkou jeho mistrovství, že z užitých prostředků dokázal vykouzlit tak silné emoce. A právě ony jsou klíčem k humanistickému poselství a víře, kterou je tento úctyhodný snímek prosycen. (07.06.2009)

FIlm je silný, originální, jemně syrový počin, je určitě potřeba ho vidět, protože je z těch, které neodezní. Zároveň míním, že se v něm Bresson, snad že příliš stržený svými záměry a fascinací, dopustil mnoha přehmatů a hrubých neodhadnutí účinků. Ono se mu to ostatně stávává. *** Tady jako byl mj. příliš zaujatý pro explicitní sdělování. Snažné, nápadné předvádění něčeho, co máspíš jen mimoděk, nenápadně vyzařovat, aby to právě bylo samo sebou, jako by už přestřelovalo vysoko nad záměr, a zapříčinilo i neuvěřitelnou spoustu filmové fušeřiny, která ruší a ještě více podtrhuje, jak úporně se tu simuluje přirozená a magická spoluúčast nepochopitelné krutosti (mladík, boháč ad.), útrpné snášenlivosti (Marie) a pokorného přijímání (Baltazar) na žité, lidmi a zvířaty nevyhnutelně sdílené realitě pracného venkovského života. *** Nelogické, nenavazující a místy vyloženě protismyslné střihy a nedotažené doplňující se záběry téže scény vadí a vytrhují z vnímání filmu především (například když v jednom záběru sledujete unikající konec řetězu a v dalším vidíte, že visí od stojícího zvířete, není napjatý a má metr vůli, než by se vůbec hnul - a ne, není to záměr, je to hrubá chyba). Neustále tu takovými nedůslednostmi prosvítá zfušovaná filmařina, přivádí se do vědomí, že je to neprecizně vyhotovený film, příliš vychtěný film o jakoby nefilmové, nekašírované skutečnosti. *** Efekt je ale přes toto rušení výjimečně silný, protože co chtěl Bresson zachytit, se samovolně vyjevuje a vyzařuje z filmu o rovinu výš. Silné momenty vyplývají nakonec z toho, že sledujeme oslíka, který zůstává dojemný a přirozený tak jako tak - nikoli jako snášejícího tu podivně spletitou, uhrančivě nepochopitelnou a bolestivou smyčku upachtěně předváděné venkovské morálky, ale že prostě začneme i díky chybám v provedení čím dál intenzivněji pociťovat, že oslík se především stal trpnou obětí natáčení tohoto snímku, a prožitek je o to mocnější, chápeme-li, že tady už zvířeti nemohla nic ulehčit ani ta chvilková náklonnost některé z postav, neboť ty zde, na této rovině, už neexistují. Oslík je na to sám, zneužitý dvojnásob, jednou jako postava v příběhu, podruhé, možná tvrději, při natáčení. Netvrdím, že to tak bylo, tvrdím, že ta interpretace funguje a mocně působí, protože se jedná o téma filmu, které je vyzračené a odzrcadlené i v dalším plánu, a film vás sám vede k tomu na oslíka takto nahlížet. *** Rozhodně zajímavý zážitek. *~~ (09.10.2012)

Je mi luto, ze si ludia vybijali zlost na faune, no ale stalinske represie v byvalom ZSSR boli skutocnym svinstvom, asi 6 - 7 genocid, ktore sa odohrali len v minulom storoci a Velky Skok Vpred Mao Ce Tunga - to boli masakre! Plus - len sa zacitajte do toho, co praktizovali privrzenci par - izmov /na zaciatok stacia a komunisti, bolsevici a nacisti/. To bolo prave peklo, sajrat , frajerina! Nejsem zruda, ale nejsem ani hlupa utlocitna bukvica, takze tak. Jo a skuste si pozriet Tarkovskeho Andrej Rublev /sceny s kravou a konom/ , pripadne nemecky film Der Ewige Jude 1940 /koncove casti su fakt masakrozne/ a potom mi nieco vypravajte : 5 % (02.02.2016)