Vedlejší role

Videopožičovne plné filmov, chudé figuríny, chtivé pohľady, osemdesiatková hudba, sústredená, centrická kamera, melanchólia a Michael McManus s túžbou na niečo viac. K postavám sa však nedostávame úplne, ale len čiastočne, aj keď sú to nevšedné charaktery, trochu nudia a nedá sa s nimi identifikovať. Dramatický oblúk príbehu hlavného hrdinu navyše považujem za nevierohodný, hlavne v závere. Vizuálne občas veľmi lezú na nervy zábery na televízory a v nich prehrávané veci. Jazykové okienko: drop by. (04.01.2021)

Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži). (05.03.2006)

Vysoké umění, ve kterém se ztrácí film. Záběr na ksicht, na druhý ksicht, na třetí, pátý, po pěti minutách první slovo. V té době už nevím, kdo je která ženská, která z nich je chlap a kdo z těch chlapů je lesba. Mám-li myšlenku, přirozené by bylo snažit se ji sdělit tak, aby mi ten druhý porozuměl. Zde se demonstruje snaha o co největší neporozumění. Co chybí, je nosná myšlenka. (06.12.2014)

Egoyan rozvíjí mnohovrstevnatou hru s významy; jednotliví aktéři mezi sebou splývají. Film nejsilněji problematizuje tématiku obrazu sebe a obrazu, který je načrtnut ve scénáři. Postavy oscilují mezi pokušením a osamocením. Divák jako archeolog vykopává to, co se skrývá pod povrchem. Těžkou atmosféru uspokojivě zprostředkuje kamera - občas nonšalantně vzlétne a snímá scénu z nadhledu; jindy se zaměří na detail a důsledně se drží tyrkysovo-žluto-červeného nádechu. Kontrasty odhalují jednotlivé aktéry v jejich “rolích”, v jejich vábení a odpuzování. Egoyan rozplétá vztahové smyčky a místy smyčku decentně utáhne. Jsme nuceni promluvit, abychom v roli obstály? Vnitřní světy hrdinů se míjejí, ale občas se protnou jejich osamocené sny a naděje. Bizarní na tom není vůbec nic. Egoyan jako důsledný filmový geolog mapuje terén magie lidské psýché a nezapomíná reflektovat sám sebe - vlastní roli tvůrce. (13.07.2023)

Atom Egoyan je magor. Nejenom, že se vyžívá v příšerný depce (s čímž teda zase tak problém nemám), on nemá pro podporu atmosféry problém otočit ve filmu třeba desetkrát jednu debilní, ručně točenou scénu vlasatýho týpka (s čímž už teda problém mám). Výsledek je umělecká sračka, příběh divnejch lidí, kterej šel totálně mimo mě. A jestli se divíte, že jsem to dokoukal, tak musím dodat, že hlavně proto, že občas to bylo tak wtf, že se od toho nedokázaly odlepit oči. (01.07.2014)