Vedlejší role

Už ani nevím kde jsem na tento film natrefil, ale s vidinou pořádného Lynchoidního mindfucku a přečtení poutavého popisu jsem se dostatečně nechal namlsat. To, co jsem začal žvýkat v ústech však mělo takovou hořkou pachuť a měl jsem co dělat, abych sousto pořádně rozkousal. Dlouho se mi nestalo, aby mě iritoval už samotný pohled na hlavní postavy a jejich hraní (hlavně Majk MekAnus). Co se týká Lynche, tak toho zde v takové míře ani nehledejte. Je tu pár scén, které ten nádech trochu evokují a už jsem si říkal, že mě to možná začne bavit, ale pak se to následujícími scénami spláchlo jako lejno do kanálu. Jedinný prvek, který se mi líbil, bylo ono prolínání dějových linií, kdy při střihu jakoby jste byli odtrženi od dramatu a napětí ve vás tak rostlo. To Atom Egoyan umí ve Vedlejší roli vybudovat parádně. Bohužel, zbytek stojí za vyližprdel. (21.02.2015)

Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži). (05.03.2006)

Vysoké umění, ve kterém se ztrácí film. Záběr na ksicht, na druhý ksicht, na třetí, pátý, po pěti minutách první slovo. V té době už nevím, kdo je která ženská, která z nich je chlap a kdo z těch chlapů je lesba. Mám-li myšlenku, přirozené by bylo snažit se ji sdělit tak, aby mi ten druhý porozuměl. Zde se demonstruje snaha o co největší neporozumění. Co chybí, je nosná myšlenka. (06.12.2014)

Film o vampýrské moci obrazu dokazuje, že AE je velmi inspirativní a místy i strhující tvůrce, poněkud ho ale limituje jeho (chladná) rozumovost. Provazování zdánlivě nesouvisejících scén, ať už hudbou nebo střihem, má smysl i „drajv“, a společně s myšlenkovým podhoubím patří k velkým kladům filmu, nicméně v celku film naráží na sklo určité jednostrunnosti Egoyanovy zlověstné vize. Formovat noční můru z něčeho, co už noční můrou je [bizarní hotel vedený postarší „včelí královnou“ obklopenou trubci nebo mefistofelský režisér působí zlověstně i bez kamerové optiky], to není zrovna gerojský úkol. Nicméně finále na motivy televizní talkshow je brilantní. Posedlost obrazem až na okraj duševního zhroucení. (13.10.2006)

Videopožičovne plné filmov, chudé figuríny, chtivé pohľady, osemdesiatková hudba, sústredená, centrická kamera, melanchólia a Michael McManus s túžbou na niečo viac. K postavám sa však nedostávame úplne, ale len čiastočne, aj keď sú to nevšedné charaktery, trochu nudia a nedá sa s nimi identifikovať. Dramatický oblúk príbehu hlavného hrdinu navyše považujem za nevierohodný, hlavne v závere. Vizuálne občas veľmi lezú na nervy zábery na televízory a v nich prehrávané veci. Jazykové okienko: drop by. (04.01.2021)