Královská ozvěna

I vzhledem k době vzniku tragické papundeklové kulisy a navíc ti neustále křivě stojící falešní koně, dávající se steskem vzpomenout na Pythonovské koně ze svatého grálu. Kemrův král střídá Bartoškova na pomyslném trůnu nejdementnějšího pohádkového panovníka. Tento nejen že není schopen žádného činu, on už není schopen ani vyjádřit myšlenku - s výjimkou neustálého stesku nad synem, který se mu nikdy nenarodil (ježto se v království nevyskytuje královna, je celkem s podivem, vzhledem k neustálým lamentacím, že se o jeho výrobu nepokusil v druhém kole). Co ale drží tuto pohádku nad vodou jsou dobré herecké výkony (Kolářová, Ráž, Tříska i poněkud netypický vojácky jakože drsný Lukavský) a některé velmi zdařilé dialogy (zvl. Florimond s manželkou a synem při posílání syna do války a všechny dialogy přestrojené Bianky s Matteem). (23.08.2016)

Skvěle vše zde napsala “Jezinka-jezinka” mluví mi z duše. Pohádka takChudá na výpravu i na poměry “studiovek” bohatá na humor, herce a pohádkovost. Zde je vidět proč za komunistů byly filmové pohádky tak atraktivní, převážně se točily tyto chuďoučké studiové- divadelní. Divadlo bylo grunt tak i kulisy odpovídaly záměru o to víc jde vidět jak jsou herci v této pozici spokojení. Tříska je úžasný, koně a jejich jízda je super nápaditá, scénář vtipný: “Všichni na Kůň!”,  “ozvěna potvrzovala mé poslání můj životní úděl”. Škoda že Mateo a Maršálek nebyly spolu i na filmovém plátně. (02.10.2021)

Zápletka může působit absurdně, ale to proto, že pohádka chce v prvé řadě říci, že právě z takových malicherných důvodů se často dějí války, že tyto malicherné důvody nejsou víc záminky, ve které vyústí nuda z toho, že "se nic neděje" nebo je ve svůj prospěch využije mysl vedená touhou po slávě. Láska však umí pýchu porazit a zmýlené zase k pravdě a míru vrátit. Pohádka má malý rozpočet a tak využívá kulisy, které však oplývají roztomilostí, za to má velké herce, které povznesou i jinak skromné dílko. (06.03.2016)

Neuvěřitelně humorná pohádka, utahující si z lidské malichernosti, ale taky z armády a hlavně z autoritativních ješitů. Kolářová jako krásná princezna se tu převlékne za maršálka (slovy jejího snoubence z Noci na Karlštejně, kde udělala totéž, i když tam se převlékla jen za panoše, "a strašně jí to sluší") a jede v čele vojsk zabránit válce. Pacifistický princ Tříska její rafinovanou válečnou lest prohlédne na první dobrou, ale jak po něm holka hodí očkem, je nenávratně ztracen a začne proti jejímu plánu válečnému snovat plán neméně rafinovaný ovšem svatební. Královna Medřická je svou budoucí snachou, coby mužným tanečníkem, příjemně překvapena, ne tak tchán in futuro, který stále postrádá ztracenou ozvěnu. V dramatickém závěru vidíme krále Lorenca nečekaně s mečem, ze kterého ho sundají tak akorát včas, aby mu meč svou vahou nevykloubil rameno. Jak mi mohl tenhle skvost takových let unikat? (20.08.2016)

Podaktoré prvky krvimilstva a pošahanosti pripomínajú Čapkovú Bílú nemoc, ale poväčšine ide skôr len o takú divadelnú adaptáciu (televízneho charakteru), v ktorej dominuje Kemr, ale nemá nikoho, kto by mu zdatne sekundoval. Aj preto sa myšlienky a odľahčená rovina snímky nestretáva s hravejšou, humornejšou odozvou. Podpriemer. (02.04.2016)