Alphaville

Unikátní film se zajímavou kamerou, noirovým oblekem, parodickým nádechem a temným poselstvím budoucnosti. Svět je ohrožen technologickým pokrokem zneužitým v nastolené diktatuře, která má svoje odkazy k nacismu. Necitelná logika a slepá poslušnost jsou atributy obyvatel města, či planety Alphaville. Vše je řízeno a kontrolováno technickým týmem inženýrů. Jakýkoliv cit, emoce, umění, či otázky jsou zakázány. Nepřizpůsobiví jsou nemilosrdně a masově likvidováni při dekadentních bazénových slavnostech. Tajný agent vnějšího světa Lemmy Caution (dobrý Eddie Constantine) je tvrdý chlapík, který jde nevybíravým způsobem za svým cílem. Jeho drsnost je jeho největší zbraní, kterou své protivníky stále překvapuje. Jeho cílem je zničení řídícího počítače diktátorské totality a vedoucího představitele tohoto krutého zřízení, založeného na nenávisti všeho lidského. Natacha von Braun (dobrá a zajímavá Anna Karina), dcera vedoucího představitele diktátorské moci, se postupem času mění ze zastánkyně systému v pochybující křehkou ženu, která si začíná uvědomovat existenci a přítomnost citů a emocí v lidských bytostech. Že život bez těchto projevů lidskosti, není životem. Že život je něco víc, než je jím neustále předkládáno. Z dalších postav: tajný agent Henri Dickson (Akim Tamiroff), podléhající destruktivnímu působení totalitní diktatury, profesor Leonard Nosferatu, nově von Braun (Howard Vernon), vrcholný představitel mstící se prostřednictvím vyspělé technologie na lidech, šéf inženýrů (László Szabó), seznamující agenta se závěry superpočítače, a svůdnice třetího stupně Brigitte (Christa Lang), neodbytně se snažící vykonat svůj pracovní závazek. Nesnadná poezie o střetu svobody a diktátorství, o střetu lidských citů a technického pokroku. Je stále potřeba věnovat se lidskosti a nespoléhat se jen na chladný technický pokrok, díky němuž všechno lidské ochlazuje. Láska je více než chladný kalkul, umění je více než technická vymoženost, svoboda je více než slepá a navíc bojácná poslušnost, humanismus je více než touha po moci a vládnutí! (27.06.2012)

Uff, tohle bylo náročné! První dva pokusy jsem vždy po nějaké době vzdala. Přičítám to tomu, že kombinace Sci-Fi / Drama / Mysteriózní / Thriller / Podobenství je na mě prostě poněkud přespříliš. Ztrácela jsem se v ději, hlavní hrdina mi nápadně připomínal Bufo bufo, k tomu hlas připomínající někoho, kdo prodělal operaci hrtanu, všechno podtrhávala jednotvárná hudba navozující nepříjemné pocity ... Přistihla jsem se, že místo sledování filmu myslím na něco jiného. Kousek, který mě nepolapil a nevtahnul do děje. Moje hodnocení neodráží kvalitu filmů, pouze moji odezvu na něj. A to přiznávám bez mučení, že nejsem cílová skupina. Uvidím, jestli další Godardovi filmy budou pro mě stravitelné. (27.07.2018)

Jako sorry,ale... What the Hell?! Hranice mezi myšlenkově podnětnou,hloubavou sci-fi a velkohubou experimentální nudou je velmi tenká a Godard se bohužel s tímto svým rádobypodobenstvím bohužel ocitl na té špatné straně.Dobrou polovinu stopáže jsem se nudil,tu druhou jsem nechápavě hleděl a pár záblesků zajímavých myšlenek a nápadů zkrátka celý snímek prosvětlit nedokáže. 40 % (30.01.2012)

Achichouvej. Velice sofistikovaný mix francouzkého umění. Bohužel nejsem fanouškem takových hlubokomyslných děl. Zvláště pak, když jsem u něj samou nudou usnul. Oceňuji jistý záměr a v lepší kondici a rozpoložení bych snad více docenil jeho mystických kvalit. Příběh o společnosti, ve které všichni ctí jistá pravidla bez citů, mi připomíná Equilibrium. Každý film si najde svého diváka, ale tohle mi nesedlo. 45% (28.01.2012)

Umělci lkají nad morální krizí od počátku lidstva. Hesiodos zvěstoval úpadek Řeků (mladí nezdraví staré) a opěvoval dávný věk bohů a hrdinů. Pro Platóna byla jedinou záchranou povodeň, která spláchne hříšná města a nechá přežít jen čisté venkovany na horách (Zákony). O středověku se netřeba zmiňovat (Hus, Chelčický) - a to ho katolická církev považuje za skoro ideální éru! Tedy proti dnešnímu věku stroje a individualismu. Godard vychází z Husserla (Krize evropských věd) a hlavně Heideggera a jeho upadání do "ono" ("il y a", "on"), kdy se dasein odcizuje sobě samému. Jenže místo pamfletu proti kybernetické době sledujeme kňouravé ublíženecké vzlyky francouzského intoše, který se stylizuje do role tajného agenta v dnešním přetechnizovaném a odcizeném světě. Alphaville je spíše materiálem pro Godardova psychoanalytika - fascinace krásnými ženami, jenže Godard mezi nimi nemůže najít tu pravou, nerozumí si s nimi, i když vedou douhé a dlouhé rozhovory, důvěřuje jim, ale ty mrchy ho oklamou, protože pod tvrdou slupkou intoše se skrývá něžné jádro, které touží po pochopení a pohlazení. Dnes na tento věčný ublíženecký slabošský pohled na svět vědomě navazuje Murakami - viz odkaz na Alphaville v Afterdark. Svět tě nechápe, Jean-Luc, ale já také ne. (22.11.2009)