Pašerák

Spočiatku dosť nezáživné, ale to som ešte netušil aký skvelý spád to potom naberie a aká parádna zápletka na mňa čaká. Škoda, že ten začiatok pôsobil tak nevýrazne, ale tak našťastie to potom ďalší priebeh pekne vynahradil. Ray bol fakt riadna naivka, ale počas toho procesu si dokázal pripraviť pekný plán. No aj tak mi celá tá "vyšetrovacia väzba" prišla pritiahnutá za vlasy. Ale bez toho by tento film nemal žiadny poriadny spád. Jedno tomu však treba uznať, a to najmä tú originalitu, ktorá napriek mnohým nechutným scénam bola hlavným tromfom celého filmu. A ten koniec... skvelý! (21.02.2015)

Začátek s prohlídkou mě rozesmál, ovšem pak se humor skoro vytratil. Určitou dobu se nic moc nedělo, jen nám tvůrci snad každou scénou dávali najevo, že je Ray, hlavní postava/antihrdina, naprostý „přizdisráč“ a ňouma. Od přemístění na hotel však začalo něco, co jsem ještě nikdy neviděl. Ten nápad je možná strašně banální, absurdní, ale zároveň více než originální a diváka (překvapivě) dost zabaví, protože je přítomno takřka neustále napětí. Jde o Rayovu nejtěžší a nejdelší „hru“ (výborná paralela se závody), a vzhledem k tomu, že všichni kolem něho se chovají jako svině (někteří méně, jiní více), není vůbec těžké mu maximálně fandit, aby to vydržel. Jakože jsem už pěkně dlouho s někým tak moc nesympatizoval. V porovnání s ním je spousta těch „neuvěřitelně silných“ (často životopisných) příběhů o lidech, kteří překonali sami sebe, slabá kávička. Čímž se dostávám k tomu, že tenhle film zřejmě nebude pro každého, je v něm totiž spousta „chuťovek“, z nichž tu jednu (hlavní) bych asi radši nedoporučoval divákům se slabším žaludkem (musím se přiznat, že ani já se u této ne zrovna krátké scény necítil zrovna nejlépe). Co se týče nedostatků filmu, prostý fakt, zda by tohle mohl člověk skutečně vydržet nebo ne (zřejmě asi těžko), jsem neřešil (ale chápu, pokud s tím někdo bude mít problém). Vadila mi akorát ta úmrtí, která „poněkud“ přizabíjela snahu o humor a odlehčení (na druhou stranu zase stavěla hlavního hrdinu v divákových očích do ještě těžší a nebezpečnější situace). A konec se mi zatraceně moc líbil (ten Rayův výraz!). Za mě to budou solidní 4*, velké překvapení. „Pokud budete chtít močit, dáte strážníkovi Rowlandovi vědět. Pokud se rozhodnete srát, dáte strážníkovi Rowlandovi vědět. Pokud budete chrápat, dáte strážníkovi Rowlandovi vědět, protože on je váš nový spolubydlící. Bude tady celou noc. Dobrou.“ – „Ať tě drogy štípou celou noc.“ (29.01.2015)

Za pár týdnů mě čekaj státnice, další krok do dospělosti a taky nejspíš na pracák, jelikož jsem si studijní obor vybírala srdcem, nikoli rozumem (to se mi stává často). Vidím svoji kariéru v jasných barvách, mým neotřelým cílem je se dostat na úřadě někam mezi právě absolvované kunshistoriky a zadumané filosofy, přičemž ve frontě na jedno volné místo vařiče kávy v továrně na toaletní papír proberem rané dílo Vladimíra Boudníka a navrch ještě vliv Sorena Kierkegaarda na filmy Evalda Schorma. Hele, před filmem The Mule jsem uvažovala o rekvalifikačním kurzu na pašeráka narkotik, protože náhodou disponuji nepřeberným množstvím variant bezelstných výrazů obličeje, ale asi na to nemám. Ono udržet v sobě několik balíčků s herákem, tak aby vám žádným tělesným otvorem nevyšly ven, není žádná sranda, jenom to sledovat sto tři minut bylo sakra vyčerpávající! (16.02.2015)

Já ani nevím proč jsem hodnotila třemi hvězdami, protože těžko dokážu popsat, co ve mě tenhle film vyvolal. Rozhodně je to dost nechutné a nebýt toho závěru asi bych to viděla na víc slabší průměr. Rozhodně oceňuju odhodlání hlavního hrdiny. A taky oceňuju fakt, že film, který řeší jednu a tu samou věc 103 minut, celkem dokázal udržet pozornost. Celkem. =) (10.10.2015)

Tato roztomilá kolonoskopická sonda do Háčkem stimulovaných střevních pochodů mimořádně oslizlého ptakopyska evidentně rozdělila diváky na dva tábory. V tom prvním bivakují upjatí pičusové, co za všech okolností zásadně vždy jen „kakají“, i když u toho ukrutně smradlavě a hlasitě prdí, jejich rajsky rudé obličeje při tom brázdí usilovně odpudivé grimasy, sračky jim lítají po celé míse, Brís na poličce z posledních sil komaticky lapá po dechu věda, že tenhle yperidový útok prostě nezvládne, ani kdyby ze sebe najednou vycákal veškerý svůj levandulový obsah, a hajzlová štětka se zděšeně krčí v koutě v obavách, kdo že to nakonec zase bude muset uklízet ten šosácký bordel zpět do zářivého lesku dokonale hygienické sanitární keramiky maloměšťácké toalety. Tyto kokotí entity, nevnímajíce nic okolo, se pak jen slepě otřepou odporem nad slovem „hovno“, protože „slušní lidé“ přece výhradně vylučují stolky a jiný košer nábytek, urychleně vytěsní ten nepříjemný zážitek z müsli a pokrytecky se vrátí do provoněného světa rozkvetlých alpských luk, na nichž se s rozkokošným třepotáním prohánějí pestrobarevná hejna buzerantských motýlků. Tábor druhý pak obývají rozumní a charakterově nepokřivení kempaři, co se nestydí uvolněně, slastně a naprudko se živočišně vysrat i na té alpské louce a následně se od srdce zasmát extravagantním tvarům svých exkrementů, v nichž žertovně dodělává pár zasraných baboček, co nestihly včas odletět. Ti pak zajisté plně docení tuto scenáristicky a dramaturgicky vymazlenou, neotřele zábavnou a ve všech partech fantasticky zahranou klokaní hnědou komedii, zaobírající se až šejxpírovským dilematem „Srát či nesrat?“, když vám v případě sraní hrozí deset let natvrdo. (08.12.2015)