Bella a Sebastián

Jako dítě jsem, pokud se pamatuji dobře, měl rád hodně knížek. Ale víc než ostatní jsem miloval tři. Heidi děvčátko z hor, Děti z Bullerbynu, a do třetice právě knihu, jejíž adaptace právě dorazila na stříbrné plátno. A...stará láska prej nerezaví. Knížku už si moc nepamatuju, ale jako film bylo tohle absolutní pohlazení po duši, a to nejen té dětské. Užasné přírodní scenérie, záběry Alp, a do toho krásné přátelství dítěte a psa. A jakého psa! Kdyby Bellu viděl Komisař Rex, sklonil by poníženě hlavu a šel hledat housku se salámem, protože Bella byla chápavější než leckterý člověk.:) To samé, dětský hrdina je na svůj věk příliš rozumný atd. Ale jeho herec byl vybrán skvěle a stejně tak ostatní. Některé dějové nelogičnosti filmu asi stejně jako já, a rádi, odpustíte. Mnohem lepší je se posadit, a vychutnávat ty emoce za doprovodu šansonů. Skoro se to stydím sem napsat, ale...většinu filmu jsem byl dost naměkko..:) (21.02.2014)

Mám ráda filmy o přátelství se zvířaty.. Mám ráda filmy dějově zasazené do krásné přírody.. Mám ráda filmy zachycující druhou světovou válku.. „Bella a Sebastián“ tohle všechno obsahuje v jednom balení. Režisér Nicolas Vanier dokáže divokou přírodu představit v celé její bolavé kráse. Hrdinové jsou poněkud ploššího rázu, ale možná je to pokus o autentičnost a přirozenost hlavních postav. Scény, které zachycují pouto mezi chlapcem a psem jsou rozhodně nejpovedenější.. „Bella a Sebastián“ je návrat ke klasickému rodinnému dobrodružnému film, jaké jsem ráda sladovala v dětství. V dnešní době se už příliš „londonovek“ bohužel netočí. Na francouzský dobrodružný film hodně dobré, už se těším na druhý díl :-) (16.06.2016)

Film má sice jen 95 minut, ale působí tak, že má čtrnáct hodin, a to díky tomu, že člověk v podstatě čumí na kluka a psa jak pobíhaj po horách. ty hory jsou krásný, to se musí nechat, dokonce bych řekla, že je příroda jednou z hlavních postav, pak tam máme podivně (ne)zamilovaný milence, vožralýho dědu, druhou světovou a její představitele přísný němce, z nichž jeden během filmu představí takovej plot twist, že asi podstoupil lobotomii, samozřejmě se mu líbí půvabná nedobytná pekařka Shoshana. Ve filmu je taky spousta zvířátek, co chvíli záběr na sviště, kance, kozičku, ptáčka, zkrátka: dítě + obří pes co se umeje a je bílej jako sníh + drámo + láska + hory + šansónovej soundtrack, prostě film, kde je všechno. Mrzelo by mě ho nevidět, to nemohu říct. (19.02.2014)

Krásný poutavý příběh velkého přátelství malého kluka a psa na pozadí 2. světové války s kouzelnou scenérií savojských Alp. Učí nás bojovat s předsudky, nevzdávat se a především to, že ty nejdůležitější věci v životě člověka neučí škola, ale život sám. PS Viděno na Bestfilmfest v kině Lucerna v novém malém sále, což je samo o sobě kulturním zážitkem. Každé sedadlo na sobě má portrét známého herce. Já seděla na Fredovi Asteirovi, doporučuji vyzkoušet :) (12.07.2014)

Starosvětský a tak trochu nevyrovnaný film. Nicolas Vanier skvěle zvládá lyrické záběry majestátních horských hřebenů, vlnící se trávy, nebo skotačícího psa. Dramatická linie ovšem není jeho parketa. Skvělí a přirození herci a hutná atmosféra okupace zakryla většinu nedostatků, přesto pasáže s Němci a především celá závěrečná čtvrtina působí, jako kdyby byla do příběhu naroubovaná na poslední chvíli, režisér si k ní nenašel cestu a točil ji proti své vůli. Koneckonců se k onomu slavnému přátelství Belly a Sebastiána vůbec nehodí a snímek by se bez ní zcela obešel. (22.05.2016)