Mých posledních 150 000 cigaret

Ivo Bystřičan pochopil zákonitosti televizního humoru a v kombinaci s vynesením vlastní kůže na trh přivezl na Jihlavský festival jeden z nejvtipnějších filmů. Na hraně mezi dokumentem (zpovídání politiků, lidí z cigaretového byznysu) a estrádou jak ze skryté kamery („cigáro ve veřejném prostoru“) rozehrává překvapivě přemýšlivou story o tom, proč kouříme, jak a kdy se k tomu dostaneme a jak je těžké se z toho dostat (self-shooting cam). Mohl bych mít výhrady, že snímek nejde až do takové hloubky, jak by si tématika zasloužila, ale dostat se přes hermetickou bránu mlčenlivosti lidí z branže by vyžadovalo pravděpodobně undercover operaci. (29.10.2013)

No týkrávo..Lulda provokativně převlečený za cigáro chodí po všech čertech a strašně se diví, že se s ním nikdo nechce bavit a odevšaď ho vyhazují už na vrátnici. Jako sorry, ale já bych ho asi taky z fleku poslal do řiti protože tady je na první pohled jasné, že tenhle frajer nepřišel debatovat, ale obviňovat a dělat z protistrany kokoty. Dokument se ohání čísly a fakty, které dnes snad už nikoho nepřekvapí.. Ano, kouření chemkama napuštěného tabáku zabíjí(jaká novinka) a tabákové korporace nesou prvotní a zásadní vinu na smrti miliónů.. Dál a hlouběji už se ale Bystřičanovi nechce. Zjednodušuje, klouže po povrchu a přemýšlivější divák si na žádné filosofování a podrobnější pitvu problematiky nepříjde. Je to ale vcelku slušně natočené, padají tam fakt krutopřísné hlášky a základní myšlenka je minimálně chválihodná-takže ve výsledku za 3............................PS: Jsem nekuřák a zastánce tabáku. (19.06.2014)

Natočit film o cigaretách osobně, přitom vtipně, zajímavě a přitom s rozhovory, které vede aktér/režisér v odění za velkou cigaretu (a s výrazem násilnického, zhoubičkovaného prodavače starožitných plyšáků), aniž by to vypadalo trapně, jako poslední filmy dua Vít/klusák ? To je hrozně těžký, jenže Ivo Bystřičan to zvládl a to s grácií a bez zbytečných strašáků. Skvělý dokument, který dost neprávem zapadl ve stínu Show!, nebo poloamatérských (sic společensky diskutovaných) Šmejdů. (18.06.2014)

Vtipné a smutné. Vtipné díky Ivo Bystřičanovi, jehož kamera, komentáře a utrpení nás provázeli na jeho cestě odnaučit se kouřit. Já nekouřím, ale vím, jaké to je přestat být závislý na čemkoliv, byť neškodném. A odnaučit se kouření je mnohem horší. Smutný mi přišel postoj politiků. Tady jde poznat, jak pokrytecké jsou jsou jejich výroky a programy na ochranu obyvatel, zvláště dětí. A bohužel se málokdo k tomu pokrytectví přizná. A pak, že máme být na naši zemičku pyšní. Točené rozhovory s našimi představiteli jen potvrzují to, co si o nich myslíme. Každopádně kouření je zlo, které bohužel ale musí snášet i nekuřáci. Ale peníze jsou peníze, a tak místo firemních školek se dětem raději daruje krabička cigaret. (29.03.2014)

Točit něco i o své vlastní závislosti je často sázka na jistotu... Nejparadoxnější je, že tenhle dokument nepřináší víceméně nic nového, kromě autora, kdy je při své vlastní abstinenci totálně v hajzlu. Ale o tom to je - prostě opakovat fakta, zpovídat lidi na ulici, přijít jako obří cigáro do British American Tobacco, aby si zkrátka lidi uvědomili, jak absurdní všechno kolem toho problému je. Čímž se okruh uzavřel, nekouřím už půl roku a jsem připraven znovu nezačít. :o) 90%. (23.06.2014)