Kráska a zvíře

Překrásný film a pohádka tak trochu pro dospělé. Tato verze je temná a strašlivá a přesto hodně vzdálená syrovosti a hrůze Panny a Netvora od Jakubiska. Trochu jsem litovala, že film je tak starý, že o barvách si v té době mohli nechat jen zdát -takhle jsme ty nádherné kostýmy viděli jen černobíle. Zpracování bylo skvostné, kam se hrabou naše novodobé pohádky? Kam zmizelo všechno to kouzlo? (11.12.2009)

Zde zmiňovaná Herzova verze Panna a netvor mi coby dítěti způsobila menší trauma, Cocteau mi způsobil trauma v dospívání - v pozitivním slova smyslu. Kráska a zvíře není film, je to báseň na stříbrném plátně a surrealistická malba vedená mistrovskou rukou, kde není nedůležitého detailu. Když si navíc uvědomíme podmínky, ve kterých film vznikal (filmový časopis Cinévie: "Jednoho z nejhezčích francouzských herců skryli pod strašlivou srst, která navíc stála sto padesát tisíc" - měli by vidět ceny za dnešní filmové triky), kdy se musel vyrovnávat s nedostatkem financí a materiálu, zraněním jedné z představitelek Krásčiných sester a vážným onemocněním scénáristy a režiséra v jedné osobě, tak nám nezbývá než smeknout, usednout do křesla a nechat se unášet nesmrtelným příběhem o nástrahách na lidskou duši, oděným do hávu romantické pohádky. (22.07.2007)

Moc ráda jsem si nazula pohádkové střevíčky a nechala se unést.. Nebylo to vůbec složité, tohle zpracování klasického příběhu o Krásce a zvířeti měl v rukách Jean Cocteau a Jean Marais.. Kdo se nebojí popustit uzdu fantazii, bude se královsky bavit, zachrání svého otce, nechá se učesat neviditelnýma rukama, posloužit nepřítomným služebnictvem, odhalí ve zvířeti dobré srdce a časem najde i lásku.. Pak už zbývá opravdu jen vzlétnout.. Nádherné filmové pohlazení.. (05.08.2021)

Přijde mi logické, že nejstarší filmová adaptace stejnojmenné slavné francouzské pohádky od Jeanne-Marie Leprince de Beaumont je rovněž francouzského původu - slyšet všechny postavy mluvit francouzsky dodává filmu v mých očích jisté zajímavosti, byť to na mě nepůsobilo vždy tak, jak by asi mělo (kupříkladu v scéně, v níž se poprvé objevuje Zvíře a kdy spustí francouzsky, jsem vyprskl smíchy, protože mi ten kontrast zvířecí masky a noblesní francouzské dikce přišel prostě směšný; ostatně celá ta maska mi přijde sama o sobě neobyčejně komická). Psát o tomto filmu, že je beznadějně poznamenaný dobou svého vzniku, by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa (mám na mysli mj. herecký projev, použitou hudbu, úroveň triků, vzhled kostýmů i samotné masky hlavní postavy, apod.) - samotné stáří snímku by samo o sobě ani vadit nemuselo, naopak - blbé ovšem je, že ten film není ani trochu napínavý nebo nedejbože strašidelný, a hlavně celý působí neobyčejně atéliérovým a neživotným dojmem, což by pořád ještě tak nevadilo - kdyby celý ten film nebyl tak příšerně... ó ano, proč to nenapsat, nudný. Obzvláště od chvíle, kdy Kráska přichází do sídla Zvířete, by se člověk nudou ukousal, a celková stopáž zde obecně působí strašně natahovaně - na dnešní měřítka je ten film neakční až hrůza, a skutečně jsem se musel hodně nutit do toho, abych ho dokoukal. Dosud nepřekonanou filmovou adaptací této předlohy tak pro mě nadále zůstává Herzův snímek Panna a netvor, který podle mě s touto zaprášenou úsměvnou verzí nesnese srovnání. (27.03.2017)

Spíše než o pohádku se v tomto případě jedná o jakousi syntézu bajky a mýtu-podobenství. Poměrně velká propracovanost tezí, do nichž jsou "oblečeny" hlavní postavy, se tomu zdá nasvědčovat. Silný účinek umocňuje básnivost přístupu, kterou zvolil Cocteau. Film působí jako starý dávný šperk prostý jakékoliv patiny; v tomto ohledu je zejména propracovaná hlavní postava Zvířete-Netvora, ale i ovzduší a prostředí starého kupeckého domu a jeho nejbližšího okolí. Cocteauova verze patří určitě k nejzdařilejším ztvárněním této staré epické látky. (30.05.2010)