Kráska a zvíře

Přijde mi logické, že nejstarší filmová adaptace stejnojmenné slavné francouzské pohádky od Jeanne-Marie Leprince de Beaumont je rovněž francouzského původu - slyšet všechny postavy mluvit francouzsky dodává filmu v mých očích jisté zajímavosti, byť to na mě nepůsobilo vždy tak, jak by asi mělo (kupříkladu v scéně, v níž se poprvé objevuje Zvíře a kdy spustí francouzsky, jsem vyprskl smíchy, protože mi ten kontrast zvířecí masky a noblesní francouzské dikce přišel prostě směšný; ostatně celá ta maska mi přijde sama o sobě neobyčejně komická). Psát o tomto filmu, že je beznadějně poznamenaný dobou svého vzniku, by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa (mám na mysli mj. herecký projev, použitou hudbu, úroveň triků, vzhled kostýmů i samotné masky hlavní postavy, apod.) - samotné stáří snímku by samo o sobě ani vadit nemuselo, naopak - blbé ovšem je, že ten film není ani trochu napínavý nebo nedejbože strašidelný, a hlavně celý působí neobyčejně atéliérovým a neživotným dojmem, což by pořád ještě tak nevadilo - kdyby celý ten film nebyl tak příšerně... ó ano, proč to nenapsat, nudný. Obzvláště od chvíle, kdy Kráska přichází do sídla Zvířete, by se člověk nudou ukousal, a celková stopáž zde obecně působí strašně natahovaně - na dnešní měřítka je ten film neakční až hrůza, a skutečně jsem se musel hodně nutit do toho, abych ho dokoukal. Dosud nepřekonanou filmovou adaptací této předlohy tak pro mě nadále zůstává Herzův snímek Panna a netvor, který podle mě s touto zaprášenou úsměvnou verzí nesnese srovnání. (27.03.2017)

La belle et la bête aneb surreálný výlet do světa fantasie rámovaný nezvyklými konturami. Překrásná práce, impresionistické obrazy, skvělé triky, masky a kostýmy. Zvíře nádherně trpí, nicméně od maxima dělí tento kousek fakt, že Kráska může být lepší jako Panna. Protože Josette Day Zdeně Studenkové nesahá ani po kotníky. (15.12.2009)

Mistrovské dílo pohádkového žánru. Dojemnými obrázky vyprávěná "bajka" o prozření a víře, o věrnosti a sebeobětování je založena na pohádce madame Leprince de Beaumont z roku 1757. Film byl točen bezprostředně po skončení druhé světové války za nepředstavitelně těžkých podmínek. Chyběly peníze, osvětlení i samotný filmový materiál a Jean Marais byl svého času v Německu jako člen okupační armády. Firma Gaumont z projektu vycouvala a také její následovník André Paulvé datáhl projekt do konce jen díky dojetí své ženy, jež vyplynulo z její účasti na natáčení. (26.03.2005)

To je krása! Kdysi v osmdesátých letech jsem tento opus viděl díky rakouské televizi a byl to zážitek, který ani po letech nevyvanul. Nové shlédnutí jen potvrdilo a oživilo původní dojem. Výtvarně dokonalý film. Někdy to vypadá, že Cocteau se inspiroval barokem nejen v kostýmech, ale i ve světle. Obrazy filmu mi někdy připomínají svým světlem obrazy Vermeerovy. A ta nádherná snová nálada zámku. Herzovu horrorovější verzi mám moc rád, ale tato ji přec jen předstihuje. (03.01.2010)

„Predstavte si princezné, ktoré poznáte z typicky klasických rozprávok, typu - Popoluška, k tejto utláčanej babe, by som prirovnal - Krásku, táto tzv. princezná “VYPIJE KOKTAIL” , ktorý OBSAHUJE čosi na spôsob, klasických klasík, ako sú : The Wizard of Oz, Freaks a Sloní muž, tento naprostý MIX, by som priradil k Zvieraťu, a aby toho nebolo ešte málo, máme tu chamtivých zbojníkov, ANTI ROBINOV HOODOV, ktorí bažia po zlatej koristi. Dámy a páni, toto zredukoval vizionár a génius - JEAN COCTEAU, ktorý pre mňa pripravil takúto božskú tekutú pochúťku, ktorú som VYPIL na EX” !!!! Myslím, že k tomuto, už určite nemám viac, čo dodať, je to extrémne výstižné !!!!!!! Povedal by som, že sa pozerám na jeden z najlepších filmov v dejinách KINEMATOGRAFIE, niečo fascinujúce... (30.11.2016)