Ida

Celou dobu mě to svou rozvleklostí sralo takovým způsobem, že se probudilo moje iracionální já a snažilo se mi rozmluvit sázku na Idu v oscarových bojích. Přesně takové artové sračičky plné utrápených pohledů totiž Akademie vždy ráda ocení a tím ještě podpoří evropské režiséry zatvrzele vzpomínající na údajně zlaté časy Bergmana a Tarkovského, aby i nadále točili pseudointelektuální bláboly, na které do kina nikdo nechodí, což vede k upevnění výsadního postavení zámořské produkce na našem trhu. Pawlikowski měl alespoň soudnost a vystačil si s velice rozumnou stopáží. (11.01.2015)

Tu už nejde o to, komu Ida pasne, komu nie, kto je nadšený z kompozície obrazu, kto by privítal umeleckú nápaditosť za hranou akejsi rozprávačskej nemohúcnosti. Samozrejme, doba zasadenia a prvotný look symbolizuje akúsi zlatú baňu moderného artu zušľachtenia prúdovými smermi čiernobielej estetiky, ale obsah musí skrátka o niečom viac vypovedať. Rád by som ozaj niekedy videl do očí akademikov, do vnútra ich dispozičného zmýšľania. Ida je ťažkou vizuálnou pózou a nezachráni ju ani ani kvalitná formálna práca. Zvyšok je mdlý a bez nápadu. (24.03.2015)

Ono je to tak. Ďalší z tých kvázi umeleckých filmov, ktorý nedokáže splniť očakávania, pretože sa o to ani nesnaží. Pawlikowski síce má cit pre obraz, ale budovanie emócií je na bode nula. Rovnako v mojich očiach dopadlo aj jeho Moje leto lásky. Problém s filmom je, že prvá hodina je postavená na jednoduchej zápletke, ktorú režisér zbytočne rozťahuje. Bohužiaľ sa v nej nedozvedáme takmer nič. Je emočne chladná a snaha o pripomenutie si vojnových hrôz je v poľskom filme asi na rovnakom významovom mieste, ako keď v indickom filme niekto uteká na vlak. Film sa stáva zaujímavý posledných 20 minút, ale v najlepšom skončí a neviem ako tí čo to pozerali, ale ja som si rozhodne pomyslel, že ma Idin príbeh nielenže neobohatil, ale sa o to ani nesnažil. Vizuálne pekné, ale načo využívať hĺbku ostrosti, keď v nej nie je skrytý žiadny význam. Čakal som meditatívnu úvahu nad Bohom, dostal som chladný film o hľadaní židovských koreňov a o túžbe po jednom zasunutí. Neurazí, nenadchne. (22.09.2014)

Tak nám tu letos opět přibyl další přírůstek v žánru prudící art. Vyznačuje se údajně originálním použitím kamery, což znamená, že koukáme na useknutou hlavu tvoří cca 1/3 záběru, zbytek záběru se skládá ze zcela nijakého pozadí. Další specialitou je snímání budovy takovým způsobem, aby se nám do záběru nevešla celá a jdoucí postavy, která po chvíli chůze ze záběru vypadne. Toto je zajisté velmi inovativní a novátorské, neboť se jedná o snímání natolik hnusné, že doposud nikdo nebyl natolik necitelný, aby ho použil. Leč manýra je manýra, a aby art skutečně vypadal artově, nelze si od podobně pitomých nápadů pomoci. Dále se jedná o film, v němž se na první pohled nic neděje, postavám chybí psychologický podklad, a tudíž si do nich můžeme vesele projektovat, cokoliv se nám zlíbí a údajně objevovat nečekané hlubiny snímku. Pravděpodobně se však jednalo spíše o tvůrčí lenost, při níž se doufalo v to, že film, který nás ani na vteřinu nepřestane přesvědčovat o své uměleckosti, k tomuto hlubinnému vytahování zlata z koňského lejna vybudí, všichni budou chrochtat blahem, že ve svých nudných životech pro jednou alespoň částečně využili mozkovou kapacitu a vůbec si v tom vytržení nevšimnou, o jak moc nanicovatý snímek se jedná. (01.03.2015)

"Krvavá Wanda, to som ja..." Poliaci pravidelne produkujú veľmi kvalitné filmy a Ida to dotiahla až na Oscara za najlepší zahraničný film. Môžte a nemusíte s tým súhlasiť, ale v tomto prípade čiernobiela farba a komornejšie podanie snímku nebola len hra na umenie, ale tá kvalitu tam skutočne je. Vzhľadom na oscarové ocenenie by si film zaslúžil lepšie hodnotenie na csfd, ale je možné, že pre mnohých divákov je až príliš umelecký, komorný a mám pocit, že dnes nikoho nezaujíma život nejakej mníšky. Mňa to však zaujalo, hlavne postava "krvavej Wandy" i ten letmý pohľad do tvrdého socialistického a povojnového Poľska. 80%. (13.05.2016)