Městečko Pines

Solidní seriál, který velmi dobře funguje v obou svých polovinách. Bavila mě jak půlka "vyšetřovací", tak i "vysvětlovací". Pochválit zaslouží tvůrci i za práci s přeléváním emocí. Postavy, které divákovi lezou první půlku na nervy si v druhé půlce rychle oblíbí a naopak. Matt Dillon je sympatický hlavní hrdina a nechce se ani věřit, že je o tři roka starší, než Toby Jones. Co se tvůrcům naopak nepovedlo, je vytvořit sympatické dětské postavy. Tedy konkrétně syna hlavního hrdiny. Ten by mohl soutěžit o cenu Čurák roku spolu s Carlem z The Walkin Dead. (14.09.2015)

K seriálu jsem se dostal celkem náhodně.O to více jsem rád,že jsem měl šanci ho zhlédnout.V hlavní roli se představil sympatický herec Matt Dillon.Režie se ujal známý režisér Shyamalan.Nejvíce mě překvapil střed celé první série,pátý díl,neboť se moje nápady,co se doopravdy v Městečku Pines děje,úplně roztříštily na prach,což jsem vůbec nepředpokládal.Prvních 5-6 dílů by si ode mě odneslo nejspíše plný počet hvězd,ale kvalita šla postupně dolů až na průměrné hodnocení.Nechci vyzrazovat více,ale kdo má rád mysteriózní seriály s hororovým nádechem,tak si určitě přijde na své.Hodnocení:80% (14.11.2015)

twin peaks meet under the dome meet stepford wives to všechno je wayward pines ..a cokoliv od shyamalana (jak by taky ne, když to produkuje) zatim slušné i nějakou tu TAM tu atmošku to má ..na soudy je brzo ..EDIT (6.8.15) tý žánrový odbočky někde kolem druhýho dílu jsem se dost obával, nakonec jsem byl zbytečně za plašila, protože zábavnost i dramatičnost spíš stoupala ..a závěr byl víc než uspokojující (80%) (26.04.2015)

První řada: První půlka s odkrýváním tajemství městečka mi přišla tím kombinováním vládního (?) spiknutí/experimentu a jakýchsi monster v lese dost aktoixodní, což nemyslím jako pochvalu. Pak ale seriál vyložil karty na stůl, začalo se hrát kdo s kým a proti komu a dostalo to parádní spád a napětí, bavilo mě o tom přemýšlet. Celou dobu příjemně paranoidní a sympaticky obsazené, bohužel bez výraznějších postav a osobitější atmosféry. Druhá řada: Po třech dílech vzdávám. Dá se na to koukat, ale záhadnost i napětí jsou pryč. (23.09.2017)

90%. Upřímně, nad Shyamalanem jsem už dávno zlomil hůl, takže mi trvalo, než jsem se k Wayward Pines odhodlal. A konečně je M. Night zpátky! Ten starý dobrý kreativec s uměleckou grácií sobě vlastní, stylisticky naprosto jedinečný a osobitý. Wayward Pines odkazuje (ať záměrně či nikoliv) na Shutter Island, ze kterého si bere primárně narativní kostru a působivou atmosféru; na Twin Peaks, kterému se podobá strukturovaností postav a jejich významové hloubce; a později i na Children of Men, s kterým sdílí onu postapokalyptickou vizi. Z obojího si však Shyamalan bere jen klady, a navíc je aplikuje s takovou svědomitostí, že se mu i v divácky velmi náročném a vyhraněném žánrovém příběhu daří vyhýbat větším narativním přešlapům, jež v mysteriózních skorosci-fi thrillerech na podobném principu bývají pravidlem. Ty nejvýraznější kvality Wayward Pines vězí v trojúhelníku, který se podařilo zvládnout na jedničku - perfektní atmosféra nejvyšší úrovně, která vzdáleně připomíná tvorbu Davida Lynche a je i podobně působivá a schizofrenní, avšak má Shyamalanův podpis ze Signs nebo The Happening; nepředvídatelnost a takzvaný WTF efekt, díky kterému budete totálně zmraženi a neschopni cokoliv se pokoušet předvídat; a v neposlední řadě herecké výkony, které umožňují rozvíjet tu bizarnost a tajemnost postav; i Matt Dillon mě velmi mile překvapil, snad jen jeho syna tam asi nastrčili omylem, protože to je jediný rušivý prvek seriálu a herec doslova na baterky. Jinak se mi ale těžko hledá něco, co bych mohl s klidným svědomím vytknout; chybí mi pouze jedna jediná věc, a to působivější hudba, bez které se ale i tak Wayward Pines obchází s přehledem, což mnohé vypovídá o scenáristických kvalitách, díky kterým, oproti řadě jiných filmů a seriálů podobného ražení, nepotřebuje Wayward Pines žádný velkolepý hudební doprovod, aby tvořil odpovídající atmosféru v televizním světě zcela ojedinělou a svou silou téměr srovnatelnou s True Detective (nebo Baskervillem). Záměrně tento skvělý a troufám si říct (prozatím) nedoceněný seriál srovnávám s mnoha jinými díly, protože se mnoha jiným dílům podobá, ale vždy tak nějak nenuceně a jen lehce a jakoby mimochodem, aby jej nešlo považovat za kopii. Wayward Pines není kopií ničeho, žije svým vlastním životem, před kterým se neschováte... a neutečete. Navíc buduje relativně novou a neotřepanou žánrovou metanaraci, která nese určité existenciální poselství a mohla by se stát vzorem pro další generace kriticky realistických (NIKOLI science fiction) filmařů. Perfektní záležitost, která není principiálně originálním nebo novátorským dílem, ale spíše alchymií mnoha různých ověřených a funkčních prvků, jež dohromady tvoří naprostou harmonii. Závěr je pak naprosto geniálně strukturován, a ačkoli závěrečná epizoda obsahuje zbytečně moc patosu (který tolik nenávidíme, ale přesto jsme ho čekali), je perfektním zakončením výjimečného příběhu. (27.11.2015)