Philomena

Krásně zpracovaný příběh podle skutečné události. Tisíce irských "padlých žen" a jejich prodaných dětí se hledají, často marně a často už to nestihnou. Občas se mi draly slzy, ale Judi Dench, moje oblíbená herečka, to vždycky zachránila lehkostí, s jakou tak vážnou roli hrála. Bylo tam hodně životní moudrosti i odpuštění. Nečekala jsem, že si mě Philomena Lee a její syn tak získají. (09.10.2014)

Je to přesně takové, jak to vypadá a pokud vás klišé kontrastu mezi racionálním vyhořelým žurnalistou a prostou dobromyslnou starší dámou z diváckého hlediska láká, dostanete naloženo přesně tak, jak to máte rádi, možná i nějaké to prádlo žehličkou popálíte, kočku nakrmit zapomenete, večeři připečete. Princip smíření a odpuštění, který je neustále podsouván je tak jedinou emocionální devizou filmu, která však zabere pouze na ty, kteří se ve smiřování a odpouštění rochní rádi. Sic to má potenciál konfrontace dámy, jejíž hodnoty jsou poměrně staromódní s mnoha situacemi, jež se jí osobně týkají a jejich tolerance je většinou devizou současného člověka (homosexualita, AIDS, imigranti), leč bohužel právě ona dobromyslná smířlivost ústřední postavy z toho všeho opět dělá srandovní báchorku, která největší esa z rukávu bohužel tahá v momentech, kdy téměř osmdesátiletá Judi Dench řekne nahlas "klitoris". Hvězdu přidávám za to, že jsem po asi 10 letech opět dostal k uším krásnou irskou nadávku "fecking eejit". (18.06.2014)

Jedna by si mohla hlavu ukroutit nad tím, co všechno se může stát a v tomto případě stalo, celé mi to připadalo jako ze zlého snu, něco nepochopitelného.. Každopádně příběh ženy, které v mládí násilně odebrali syna a dali ho k adopci, mě vtáhnul a Judi Denchová opět potvrdila, že je herečka první ligy.. Vnímala jsem jako zajímavý i střet dvou odlišných světů, tj. hlavních postav, prosté věřící ženy a cynického intelektuála, po pravdě oba mě bavili a lavírovala jsem mezi nimi.. Pochvalu zaslouží určitě i Steve Coogan, byl přesvědčivý a v závěrečné kolizi mi byl na okamžik bližší.. Žánrové propojení a pomalé tempo vyprávění mi vůbec nevadilo.. (18.04.2022)

Nechápem prečo je niektorými užívateľmi Philomene vytýkaná akási televíznosť. Nanajvýš ľudských príbeh podľa skutočnej udalosti o hľadaní strateného syna totiž nepotrebuje žiadnu náročnú výpravu, dôležité je skôr podanie príbehu a to zvládol režisér viac ako uspokojivo. Neskĺzol k žiadnemu citového vydieraniu, zbytočnému tlačeniu na slzné kanáliky, ale s ľahkosťou podáva pokojne plynúci príbeh jednej staršej ženy. Vyhol sa akémukoľvek pátosu a vznikla úprimná, skromná, ľudská dráma, ktorá sa nepotrebuje hrať na nič viac. Dianie občas osvieži aj suchým anglickým humorom a celý film sa tak nesie v príjemnej atmosfére. Scenár dokázal pútavo podať jeden všedný príbeh, navyše sa dokáže veľmi inteligentne, avšak v žiadnom príbeh nijako poburujúco upozorňovať na praktiky v cirkvi. Nikdy však neponúka len kritický, jednostranný pohľad, ale dáva priestor aj protistrane. Civilný, nenútený herecký výkon tradične skvelej Judy Dench je už len čerešničkou na torte. Priznám, že pôvodne som sa Philomeny bál a čakal, že sa bude jednať o ďalšiu „akademickú nudu“ bojujúcu o Oscara a vôbec sa mi do filmu nechcelo púšťať. Výsledkom je však dobre natočená, skromná melodráma, ktorá sa zbytočne nemusí pokúšať o niečo svetoborné. Nenudí, neurazí, pohladí na duši a skončí. Až zamrzí, že podobne nenáročné snímky nevieme natočiť aj u nás. Nepotrebujeme k tomu totiž žiadnu drahú, modernú techniku, len kúsok talentu. CELKOVO: 3,5* (7/10) (30.05.2014)

Filmy podle skutečné události mám rád a tento je velmi dobře natočený. Říkal jsem si, že je celkem děsivé, co někdy s lidmi udělá náboženství. Philomena si myslela, že spáchala hřích a tak radši o tom všem mlčela, neskutečné. Každopádně se mi líbilo, že Judi Dench zahrála Philomenu tak skvěle, tak že mě opravdu zajímalo, jak to celé dopadne. (05.03.2014)