Predestination

Napíšu to tak, jak to je. Nevím po jaké době, ale postupně jsem se v těch hrátkách s časem ztratil a přestal film pobírat. Nemyslím si, že bych sledoval snímek nějak unavený či jinak indisponovaný, zkrátka jsem ho nepochopil. Nevím, do jaké míry to souvisí s mým očekáváním ohledně toho, co uvidím, protože to bylo vedle jak ta vedle (stejně tak netuším, jestli mě ta první hodina tak trochu „neuspala“ a neotupila moji pozornost), ale neměl jsem třeba jako u Mementa chuť mluvit nahlas sám se sebou abych se v tom „cestování“ neztratil. Stejně tak si nejsem jistý, jestli chci v budoucnu dát film znovu a pokusit se ho nějak rozluštit. Kvituju sice, že se někdo nebál jít pro jednou ne úplně vyšlapanou cestičkou/podle hollywoodské šablony (i když, jak se to vezme, že), ale zase by to nemělo být na úkor sledovatelnosti. Průměr je (prozatím?) tak akorát. (07.12.2014)

Zapomeňte na běžně uznávaná pravidla cestování časem, Predestination je zatraceně dobře promyšlená hříčka, která vyžene časové paradoxy ad absurdum. Příběh však není ryzí sci-fi, v jeho centru zůstávají charaktery a jejich přezvláštní "lidství". Leckomu může vadit, že příběh neslouží k ničemu jinému než ke znázornění hada, který si navěky žere vlastní ocas (tedy jistá samoúčelnost), ale mě osobně to vůbec nevadí a závěrečné odhalení jsem taktéž předem neodhalil. 7/10 (07.12.2014)

Predestination je po väčšine času akousi komornou drámou, postavenou na komunikácií dvoch-troch postáv a nie thriller ako ho označujú sami tvorcovia, i keď je tu aj na zopár akčnejších scén. Nakrúcalo sa len na zopár miestach, ale pekne sa s tým pohrali. Najmä scény zo SpaceCorp. majú svoje čaro, hlavne vďaka takpovediac retro-futuristickému dizajnu z prelomu 50. a 60. rokov. Rozhodne to nie je bohvieaký film. Odporučiť ho môžem tým, ktorí si obľúbili Ethana Hawkea, preferujú sci-fi, alebo majú radi zvláštne veci. (12.02.2015)

Těžko lze tento film komentovat, aniž by člověk cokoliv neprozradil z děje. Nuže, budiž komentář mírně spoileroidní. To máte tak, když Skynet z budoucnosti pošle místo vytuněného robota vyžilou a zahořklou umělkyni Hermínu Froditovou. Z toho plyne, že přijdete o všechnu akci a pompézní triky a tedy i parádní zábavu. Určitě si říkáte, proč to ten Segruš srovnává právě s Terminátorem, co? No, odpověď je jednoduchá. Oba filmy pracují se stejnou hypotézou, totiž tou, že cestování do minulosti způsobuje automatické měnění následné budoucnosti, což, jak dobře víme, prostě není možné. Víme, že vycestuje-li někdo do minulosti, vycestuje z doby, kde už se to tak stalo, ergo nelze nic změnit, leda že by nastal paradox a vesmír jako ho známe, by zanikl a na jeho místo by přišel jiný, bizarnější. Jsou lidé, kteří věří, že už se tak stalo, ale to teď nechme stranou. Vraťme se k paní Froditové a jejímu věčnému problému s vejcem a slepicí. Říkám věčnému a myslím to upřímně. Je to totiž problém, který nelze seriozně vyřešit. Jedině pak právě pomocí nemyslných berliček, jakých užívají právě tvůrci Predestinejšů, Terminejtrů a Bektofjůčrů… Jenže, koukáte na tento snímek, oko vaše jest kritické, čekáte cokoliv, a najednou tam Leo DiCaprio říznutej Jodie Fosterovou začne vykládat (SPOILER), jak se místo s vrabčákem narodil s buchtičkou, a že (MEGASPOILER) je sám sobě matkou, dcerou a snad i tetou, otcem, synem i duchem svatým, ty vole. Inu, pocity budou smíšené a vsadím ses vámi o nevím co, že nebudete vědět, jestli se vám to líbilo nebo hnusilo, ale pak stejně dáte spokojené čtyři hvězdy jako já. (03.03.2015)

Sci-fi příběh plný časových paradoxů, jehož suverénním vrcholem je první polovina ve znamení retrospektivního vyprávění o jednom neobyčejném lidském osudu. Kdyby byl celý film natolik strhující a atmosférický jako tato úvodní pasáž, která mi jen krásně sladěnými záběry na obličeje obou diskutujících hrdinů způsobovala příjemné mrazení, jednalo by se o absolutní a dosud nevídanou pecku. Jenže posledních třicet minut mi nejenže až příliš zamotalo všemi časovými posuny hlavu, ale také zcela narušilo dosavadní harmonii vyprávění, díky níž jsem doposud neskrývaně chrochtal blahem. Jakoby odvážní Spierigové chtěli sdělit strašně moc, ale zatímco v úvodu jsem jim to žral a věřil, v závěru jsem skoro neposlouchal.... Velká škoda. 70% (08.07.2015)