Láska na kari

Přeslazený a úhledný film, na který (s výjimkou úvodní scény žhářského útoku na indickou restauraci) můžete vzít svoji stařičkou babičku bez obav, že by jí cokoliv jakkoliv rozrušilo. Děj si plyne hladce a očekávaně, kamera snímá vše v líbezných záběrech, které jsou často samoúčelné (dlouhý nepřerušovaný záběr opravování restaurace). Ve snímku je i pár nesmyslů, když na rukou a nohou popálený kuchař se ještě ten samý večer vrací do kuchyně a skoro normálně funguje (pěkná vizitka francouzského zdravotnictví, když propustí těžce zraněného pacienta!). Nově otevřená indická restaurace v kopci nad středověkým francouzským městečkem je sice umístěná na malebném místě, ale kdo by se do takové dálky trmácel kvůli exotické kuchyni bez jakýchkoli referencí? Atd. ____ Děj se opravdu snaží ničím nepřekvapit, což se mu povedlo na výbornou. Nepřekvapil vůbec ničím. Je to pohádka. Moderní typ pohádky, kde všechno musí být hezké a dobře dopadnout. Takže je samozřejmě samá faleš a děsný kýč. /10. 9. 14./ (10.09.2014)

Další nezávadný a dokonale ošetřený produkt vzniklý pod dohledem pana Spílberga, vzniklý z rozmaru paní Oprah Miliardářky Winfrey. Pan Helstrém tu slouží jen jako pouhá nájemná síla - ani stopy po něčem tvůrčím a trochu podnětném, nedejbože kontroverzním... a spíš než film pro obě pohlaví je to dílko bezpohlavní - přeslazenej naleštěnej kýč o ničem - "hovno v celofánu" se tomu tuším říká odborně,že? A nebo mě to prostě jen šíleně nudilo a nebavilo... (05.09.2014)

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

"Přišli jsme o všechno. Po matčině smrti se otec rozhodl odejít s rodinou do Londýna." A o tom to je. Indie jim byla malá, tak z toho NIC, co jim logicky zůstalo, když přišli o VŠECHNO, nakoupili letenky do Londýna pro celou rodinu a ještě jim zbylo na to, aby si koupili restauraci ve Francii. Mě to tedy celkem bavilo, zejména to vzájemné udávání a rozzlobené přecházení přes silnici z restaurace do restaurace, ale ten multi-kulti nádech tomu jídlu dodal hroznou pachuť. Dozvěděl jsem se totiž, že ONI jsou jiní a my bychom měli tolerovat jejich noční dovádění. A taky by se měli křížit rasy a to vždy podle vzorce snědý muž a bílá žena, protože tak je správně. Z toho se mi zvedá žaludek tak, že by v sobě neudržel ani mou oblíbenou knedlo vepřo korkumu od asimilovaného šéfkuchaře Hassana. (14.10.2016)

Já vím, že se nemá moc srovnávat, ale já před nedávnem viděla Chefa a to nejde nesrovnat, protože to jsou filmy jen a jen o jídle s větší, či menší romantickou oblohou. Tady jsem čekala trochu větší hloubku, ale žel, byla to jen příjemná podívaná na ty laskominky, z nichž ne všechny bych byla schopná pozřít, ale oku lahodily v každém případě. Například školení v Paříži jsem si vychutnala téměř s otevřenou pusou, to byla tedy kulinářská laboratoř! Ale jinak to bylo všechno zahalené do spousty barev, ohňostroje a trochu klišovitého příběhu. Je škoda, že nemám ani chuť dát Lásce na kari znovu šanci, ale je to tak. Někdy příště snad už budu trochu pozitivnější, slibuji. (04.12.2014)