Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Timu Burtonovi už delší dobu vůbec nevěřím a s nulovým očekáváním jsem šla i na tento film. Možná právě proto jsem v jeho první půlce byla příjemně překvapená. Neříkám, že zrovna uchvácena, ale přišlo mi to jako moc fajn rodinná oddechová zábava. K tomu dopomohla velmi pěkná atmosféra a příjemná hudba. Z filmu pak šla velmi cítit snaha, udělat z toho velkolepou budoucí rodinnou klasiku. Ovšem všechna tahle pozitiva u mě skončila poslední půlhodinou, při které jsem vyloženě trpěla. Ten záporák byl příšerný, nějak to celé přestalo dávat smysl a veškeré kouzlo se vytratilo. Opravdu už dlouho se mi nestalo, že jsem se u nějakého filmu modlila, aby mě někdo vysvobodil a já už to nemusela dál sledovat. Neskutečný propad. Ta třetí hvězda je za tu příjemnou první půlhodinu, ale vím, že film už nikdy nechci znovu vidět. (02.10.2016)

Kdysi hodně, hodně dávno jsem viděl film Nekonečný příběh, který mě naučil milovat filmy. Uběhlo mnoho let a já viděl spousty krásných filmů, ale i spousty sraček. V posledních letech jsem však začínal mít pocit, že jediná fantazie, které jsou filmařští kouzelníci je vidina nadité peněženky…. Až jednoho dne přišel Sirotčinec a já při něm zase cítil ten dávno zapomenutý pocit, radosti z každého záběru, dětského naivního nadšení z toho co přijde v příštím okamžiku. Pasáž kdy Jake poprvé prochází sirotčincem a poznává podivnosti podivných děti mohla být klidně nekonečná, protože tolik nápadů, originálních i vtipných momentů na sekundu jsem snad v žádným filmu neviděl. Za všechny zmíním jeden, zahradnický odkaz na Střihorukýho Edvarda, pád veverky, hraní fotbalu, neříkal jsem jeden ? Film nenudí ani chvíli, šikovně střídá dynamické a vyprávěcí pasáže. Některé scény, třeba když se děti potápí k lodi, budu mít v paměti ještě hodně dlouho, něco tak nádherně nasnímaného se nevidí každej den. Takže s euforií a totálním nadšením se dostáváme do finále, do finále který chci vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát, no zkrátka budu ho chtít vídat po každý, když na mě přijdou chmurný myšlenky, že jsme ztratili tu krásnou dětskou schopnost snít, představovat si a věřit ve vítězství dobra. Jsem nadšený z toho, že v době filmařských nejistot, tu přece jen jednu jistotu máme, Tima Burtuna, díky za to Time ! A vlastně ještě jedna jistota, Evička je nejkrásnější a nejlepší herečka na světě. (28.09.2016)

První kniha mě svého času zaujala už obalem a protože jsem jí listovala v knihkupectví opravdu dlouho, dostala jsem ji nakonec darem (od maminky, nikoli od velkorysého knihkupce), pak ale nebyl čas a mezi tím vyšel druhý a třetí díl, které se v mé knihovně ubytovaly rovněž (tentokrát jsem se už obdarovala sama). Chystal se film a já se těšila, trailer vypadal slibně, jenže pak se ozval hlásek čtenáře: "Nebylo by lepší si nejdřív přečíst ty knížky? Když už je všechny máš doma, dávalo by to smysl. Víš, jak to bývá se zfilmovanými knihami." Podívala jsem se na komentáře a bylo rozhodnuto, nejdřív si přečtu knihy. Toto rozhodnutí oddálilo film o půl druhého týdne, kteroužto dobu jsem ve volných chvílích trávila s úžasně čtivými knížkami. Potom jsem se podívala na film, který je vizuálně oslnivý, dokonce se objeví veverka!, což je taky to jediné pozitivní, co film nabízí. Zmatení hlavního hrdiny, vyvíjející se milostný vztah, okouzlení z neznámých světů, stupňující se napětí, chemie vznikající lásky ale i přátelských pout, nic z toho ve filmu není. Záměna schopností některých postav, naprosto jiný vzhled a charakter dalších, to všechno jsou malicherné ptákoviny, že film naprosto zahodil ambice na to dosáhnout poutavostí úrovně své předlohy, je chyba velká jako Británie. Pořád je tam tedy ta veverka, ale upřímně, s tímhle kladem by bylo lepší podívat se na dokument o veverkách. (29.08.2017)

U filmů Tima Burtona je to vždy o hubu. Jednou u mě uspěje, podruhé ne. Na snímek jsem se celkem těšil. Přehnaná očekávání jsem ovšem neměl, protože jsem nějakou takovou pohádku pro nejmenší očekával. I přes nízká očekávání mě snímek dost zklamal. Hlavní kámen úrazu bych spatřoval v krajně neatraktivním výběru herců. Je to jedno otravné dítě vedle druhého. Nejotravnější byl právě hlavní hrdina. Na jeho neuvěřitelně odporný ksicht se nedalo dívat. Nápad s ukrýváním se před nepříliš zajímavými monstry v časových smyčkách mi přišel fajn. Ovšem potenciál tohoto nápadu zůstal tak nějak nevyužit. Film nedokázal vytvořit ani náznak své typické atmosféry, která by diváky pohltila. Strašně jsem se během sledování tedy nudil. Bylo mi úplně jedno, jak to celé skončí, jen jsem si přál, aby to skončilo brzy. Nechci si ani představovat, kterak musely trpět děti. Burtonovi jeblo. Závěrečná akce byla totálním výsměchem všem divákům. Jediné, co si zaslouží pochvalu je sexy kukuč Eva Green (věčná škoda její účasti v této sračce) a občasné příjemné vizuální efekty. V tomto paskvilu divák narazí bohužel pouze na Burtonovu psychopatickou polovinu. Ta geniální a kreativní polovina zůstala velice dobře skryta. Tu objeví zřejmě jen ti nejzarytější fanoušci, obdivovatelé a milovníci tohoto šíleného režiséra. Takoví ti, kteří by byli ochotní udělat Timovi na požádání manuálku. Zhlédnutí dalšího Timova filmu si zatraceně dobře rozmyslím. (31.12.2016)

Nejen krásně temné, záhrobní a strašidlácké ale i vtipné. Časoprostorová zápletka zapletena tak dobře, že bylo nutno vyvinout nemalé úsilí k jejímu rozuzlení. Všechno v pohybu. Závěrečná bitka na pouti mě pobavila asi nejvíc. Moc ráda jsem se ponořila do těchto dobrodružných vln a s potěšením to udělám znovu. Těch pár úsměvných momentů, které jsem zaregistrovala, mi nemohlo pokazit celkový dojem. Jsem nadšená. (13.01.2017)