Kniha života

Animace je bezesporu krásná, té nemám co vytknout. Ano, teď přijde ale... Kniha života postrádá posloupnost, která by mě bavila a upoutala. V průběhu jsem se sice v pohodě orientoval ale chyběla mi ta pohoda, logika, jednoduchost a zábava z podobných animáků (letos například Škatuláci byli o dost zábavnější i zajímavější). Škoda, trailer sliboval zajímavější i zábavnější podívanou. (03.01.2015)

Z výrazné výtvarné stylizace jsem se v úvodních momentech bezmála zhrozil, naštěstí vyprávěná mexická legenda (při níž počítačová grafika zdařile simulovala vyřezávané marionety) už vypadala o dost lépe a svět mrtvých nabídl i přenádherné a oku lahodící scenérie. Samotný romanticko-dobrodružný pohádkový příběh pak kromě pofiderní originality, přezpívaných písniček, mnoha kulturních svérázností / podivností přinesl bohužel i nemálo standardizované hlušiny. (20.10.2015)

Na film jsem se podíval na základě doporučení od jedné kamarádky, se kterou jsem měl pak kvalitní diskusi na téma Book of Life vs Coco - směr, kterým se ponese celý tento text. Čili - cokoliv bych tomuto filmu chtěl vytknout, musel bych vytknout i Coco. Zároveň to, že každý film si jde vlastní cestou, takže by bylo akorát na škodu srovnávat, když filmy v pohodě koexistují a "nelezou si do zelí". Připomíná mi to trochu ony dávné diskuse na téma Pixar vs Dreamworks. Příběhově a realističností vede Pixar ("cause dat Disney dough, also - experience"), ale co jsem teď zkoumal, tak art direction je minimálně na stejné úrovni - BoL má skoro všechny scény a postavy vyrenderované hezky komplexně. Zbývá tak jen fakt, že jsem se víc ztotožnil s Miguelem než Manolem a Joaquinem. (25.02.2018)

Vtipné, animačně ojedinělé, příběhem neurážející pohádka o lásce a o tom, co vše jste ochotni udělat pro to, abyste v sázce vyhráli. A o rodině, o cestě za svým snem a přáním. A mně se to prostě líbilo. Melodické, hudebně velmi příjemné. A bavilo mě to. Nevím, jestli je to pro děti, ale já si v tom to svoje našel. Děkuji. (03.05.2015)

Milé děti, protože jste byly dneska neskonale hodné – vyfikly jste mi v obývacím pokoji krásné graffiti, na procházce jste se ztratily jen třikrát a jasný, ten podpálenej slamník je moje chyba, anžto jsem zaheslovala trezor, kde mám schovaný sirky, příliš jednoduše, proto vám teď za odměnu povím mexickou telenovelu. Jak už to na pobřeží Tichého oceánu bývá, tak zde na jednu spanilou dívku, která je rozumu sice mdlého, ale o to bývá hodnější a nevinnější, připadnou minimálně dva nápadníci. Čím je to dané si nedokážu vysvětlit, protože tady ve střední Evropě mi bohatě stačí, když se na mě v trolejbuse usměje někdo s více jak dvěma zuby a hned pelášim domů oznámit mamince, ať chystá svatební koláčky. Prostě mexický holky maj vždycky na výběr, je tu archetypální krasavec alá José Armando, přitažlivý, duševně i tělesně na výši a ještě k tomu charakter, což je vlastně i na škodu, protože než Maríu požádá o ruku, tak musí osvobodit rodné město z područí padoucha. Volné večery tedy Maríe začne vyplňovat sošný Fernando, osobnostně velmi nevyvážený mladík z bohaté rodiny. Teď přijdou ty pravé nervy, zvítězí-li pravá láska, nebo dá ta bláhová dívka přednost pomíjivému životu v luxusu?! Hele, pohádky a mexický telenovely vždycky končí divně, takže ta chuděra dožívá někde na předměstí s dobráckým Josém, kterej dá i poslední peso na Konto Bariéry. (18.01.2015)