Tři bratři

Tři bratři jsou bohužel značně pedofilní. Již samotné intro se Zdeňkem Svěrákem naznačilo, že půjde o velký průser. Jeho syn už je unavený ze shánění investorů, tragických tržeb z kin a marného boje s internetovými piráty, což se dá pochopit. Až tady se to projevilo na jeho tvorbě a vznikl pohádkový paskvil se zpívanými bláboly. (24.12.2015)

Žili byli dva Svěrákové. Jeden, ten prošedivělejší, se umí báječně ohánět slovy a druhý, o generaci mladší, ta slova dokáže proměnit v moc pěkné obrázky, na které my, hladoví po filmu, tak rádi koukáme. A že byli dva a zastesklo se jim po nějakém společném natáčení, tak si do vínku nadělili pohádku o bratrech .. a pro jistotu rovnou třech. Což o to, tihle bráškové měli něco toho fištrónu, jenže jeden byl zapomnětlivý, druhý zas do všeho hrr a třetí takový jelimánek. Tátu měli vcelku rozumného a od mámy něco buchet na cestu, takže byl čas vydat se hledat do světa nevěsty. A že byli tři a pohádka trvala jen hodinu a půl, tak se měli co ohánět, aby to všechno stihli, to vám povím. Není tedy divu, že než si člověk stihl zvyknout na to, že v tomhle království si každý zpívá nejspíš i ze spaní, byl už první z bratrů v chomoutu (a ani mu to nedalo moc práce). Ten druhý, nejmladší, na to šel od lesa a s rozmyslem, protože si vybral takovou, která má na vdávání ještě času dost. A třetí? Ten hledal a hledal, až samozřejmě našel, jen mu dalo dost přemáhání nevzdat to. A resumé? Po dlouhé době pěkně natočená česká výpravná pohádka, bohužel pro mě zpívaná a nikterak originální, byť povšechně roztomilá .. (11.01.2015)

Omluvou pro takovou diletantskou blamáž nemůže být dle oficiálního obsahu ani to, že vše údajně pochází z péra. Konkrétně z péra Jardy Uhlíře, toho času s koulemi ve Svěráku a ve svěrací kazajce. Přesto si dovoluji tvrdit, že i podprůměrný penis kdejakého impotentního debila z ústavu, by byl schopen sesmolit duchaplnější texty a lecjaká hluchá pizda by na porouchaný xylofon vyloudila mnohem libozvučnější melodie. U takových disharmonických výtoků, přitom paradoxně o třech tónech, se může přiblble usmívat maximálně jen Vojtík Dick. Ale dosti averze, objektivita, to je oč zde běží. Přitom jsem mohl být ušetřen, zlí jazykové tvrdili, že se jedná o stupiditu nejvyššího levelu, jenže já blb jim nevěřil.Protože jsou přece zlí. Nevěřil jsem ani svému instinktu. Možná se vám zdá, že reaguji přehnaně a že jsem hysterický a melodramatický pošuk. Jenže… jenže třeba ta holubí píseň mi z hlavy jen tak nezmizí. To je zralé pro Štrasburg. O veselých multikulti odkazech, ve kterých se vlk nažere a mladá červená koza zůstane celá pro zeleného lesnického adjunkta Ahmeda, raději ani nepřemýšlet. Pokud by platilo jak na Nový rok, po celý rok, žádám eutanázii. (01.01.2016)

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)

Zatím nejlepší argument pro tvrzení, že Jan Svěrák v posledních několika letech prostě neví kudy kam. Ukázkové plýtvání všemožných filmařských talentů (kamera, hudba, efekty, herecké obsazení - to vše splňuje parametry velkofilmové podívané) na úplnou zbytečnost (která navíc vyznívá dost pedofilně). Hovno v pozlátku působící dojmem, že bylo natočené spíš z jakési nouze, než z touhy ukázat světu plnou šíři svého umu. Začínám se trochu bát, aby jeden z nejlepších porevolučních českých režisérů nezačal točit jen podobné lidové sázky na (komerční) jistotu a nestal se tak z něj takový kultivovanější Zdeněk Troška... 50 % (15.02.2015)