Duch nad zlato

Duch nad zlato se řadí do armády naprosto předvídatelných a rutinních vánočních zářezů České televize typu loňských Dvanácti měsíčků, jimž chybí dostatek tvůrčí fantazie a až příliš spoléhají na dětské publikum. Humor nefunguje, zápletka je nezajímavá a herci se většinou pitvoří přesně tak, jak jsme u českých pohádek zvyklí. O naprosto otřesně a nesnesitelné Bohdalové ani nemluvě. Jediným hereckým tahounem a vlastně opravdovým pozitivem celého filmu tedy zůstává neselhávající Viktor Preiss, jenž svého ducha Arnolda zahrál s grácií, krade si pro sebe každou minutku a objeví se zde díky němu i nějaký ten povedený vtípek. Takhle se na pohádkové klasiky rozhodně navazovat nedá. 50% (26.12.2013)

No tak díky Česká televize...větší píčovinu na Vánoce už jste asi natočit nemohli,co? Přijde mi, že nové vánoční pohádky jsou rok od roku horší, minule Micimutr, teďka tohle, to se uplně děsim co nás čeká za rok! To abych ani nezapínal televizi a nekazil si Vánoce. Ani výkon Preisse s Dejdarem to nezachránil, protože Rákosníček a Hrušínský to zase stáhli dolu...doufam, že hůř už opravdu být nemůže!!! (25.12.2013)

Tak nakonec je to průměr. Ano, Duch nad zlato se skutečně opírá o kvalitní herecké výkony a stojí za ním silný příběh z pera klasika Hanse Christiana Andersena. Bohužel, celé je to až moc k neuvěření. Nevěřím příběhu, který se nám režisér a scénárista snaží podat. Konání postav je často až moc a okatě hloupé, což nezachraňují ani výtečné herecké výkony. Přesto ale netvrdím, že celý film je špatný tak, aby se na něj nedalo koukat. To opravdu ne. Pohádka je to pěkná, ale má dle mého až moc chyb na to, abych ji mohl udělit více, než tři hvězdy. Ten průměr ale splňuje u mě určitě. 65% (24.12.2013)

Duch nad zlato je taková tuctová pohádka, kterou zřejmě do příštích Vánoc zapomenu ( a proto bych si sem ráda sama pro sebe sdělila, že tohle fakt znovu vidět už nechci z následujících důvodů). Začnu tím lepším: andersenovský námět je něco, co je pro mě sázka na jistotu. Jeho temnější pohádky mám ráda a, ač ta o kouzelném křesadlu nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším, musím uznat, ža příběh je poměrně (jednoduchý, a proto) dobrý. Co taky lze pokazit na křesadlu, ve kterém přebývá dobrý duch, který splní svému pánovi jakékoli přání. Duch Viktora Preisse se mi líbil - jeho humor, gesta, italština... dobré. ROzvíjení příběhu je už ale složitější, a to pohádce škodí. Stejně tak - zde tolikrát zmiňovaná - demence VŠECH postav. Co mě ale naprosto znechutilo, je výkon a osoba Jiřiny Bohdalové. Pořád jsem přemýšlela, jestli má tak blbě udělané zuby, nebo jestli je to naschvál. To samé ta nafouknutá a botoxem nacpaná tvář, příšerný výraz vůbec a hlavně ta mluva a herecký výkon vůbec. Tohle není Nesmrtelná teta, ale spíš hodně ošklivá parodie na hafana z Kačenky a strašidel. Tahle role/herečka (moje chyba - nejsem schopna to v případě J.B. odlišovat) pro mě posílá tuhle pohádku do odpadu a už ji nechci vidět. Jen snad... pokud někdy někdo vystříhá všechny Jiřinčiny scény. Pak o tom budu přemýšlet. (25.12.2013)

Půjdu proti proudu, mě se z nových pohádek (nových = dosud neviděných) během svátků líbila tato pohádka nejvíc ze všech. Dejdar, Táborský nebo mentál Vladyka byli správný záporáci, který trumfla jen ještě mentálnější Bohdalová s předkusem. Jan Hrušínský a Viktor Preiss byli oba sympatičtí, princezna a panoš mi taky nevadili, takže jsem se celkem mile bavil a fandil, ať už tu Bohdalku chytnou a pověsej :) (26.12.2015)