Spása

Poněvadž to tady každý vychvaluje tak zapáleně, až mu nadšením vytékají tělní tekutiny i z otvorů, ze kterých by běžně tvarovanému člověku v žádném případě vytékat neměly, a to ani po pobodání loveckým nožem, tak zde musím uvědoměle utrousit špetku té kritiky. Předně bych se chtěl pozastavit nad syndromem premortální žvanivosti, kterým trpí každý správný padouch v okruhu jednoho filmu. Ten se totiž bohužel nevyhnul ani našemu, do posledního strupu pečlivě prohnilému, děsivému banditovi, z jehož očí prýští nenávist o síle dvou a půl satanů, a který by vás byl schopen zabít i knedlíkem, kdyby ho měl po ruce. Tyto situace jsou vždy precizně modelové a v podstatě se jen kopírují; náš hrdina leží zraněný na zemi, byť jeho tělo během filmu spolykalo víc kulek, než průměrná šlapka během standardní směny ve Stodolní, ale to nevadí, protože běžný divák si napětím prokousává rty a nehty se sveřepě dobývá do opěradla semišového gauče. Když v tom k němu přistoupí hlavní záporák. Ten, ač po celou dobu filmu střílel postavy do hlav rychlostí Breivika, nyní stojí před hrdinou a za žádnou cenu si neodpustí tradiční monolog typu "...chci ovládnout celý svět, protože Frýdek-Místek je mi moc malej a ani ty mi v tom nezabráníš...", nebo "...ano, to já jsem ti zabil matku v tu noc, kdy sis u stánku dával načos s kečupem...", případně "...vyprstil jsi mi psa ty zmrde a to se nedělá...", asi proto, aby si hlavní hrdina mohl dvě sekundy před smrtí překvapeně říct "ty píčo, dobrej tah vole!". A zatímco si divák z nervozity začíná propocenými dlaněmi resuscitovat hrudník, z dáli se zjeví druhořadá postava, jež zmizela v polovině zápletky, aby se mohla zčistajasna vynořit na konci filmu a v poslední pikosekundě zachránit situaci, sejmout záporáka a šukat s hlavním hrdinou až na věky věků. A všichni jsou hepy jak kráva. Tak téměř identické to bylo i v tomto filmu, což je škoda, že se takové klišoidní momenty prodraly i do filmu, kde je střílení dětí do spánku běžnější než čištění zubů. Ale jinak to bylo relativně koukatelné. Závěrem nutno podotknout, že jsem si film málem ani nepustil a to z důvodu přítomnosti Evy Green, poněvadž mě poslední dobou začíná solidně srát, neb je namrdaná v každém druhém filmu a já začínám mít strach si v šest na Nově pustit Ulici, aby tam ta jebka na mě nevyskočila. Ovšem ještě víc, než ona, mě iritují všichni ti stydkými pysky neposkvrnění frustráti, co nad ní dlachní ocasy rychlostí čtyř ejakulací za masturbaci a neustále ji vyzdvihují do nebes sexuálních ikon. Hovno. Měli byste přeleštit svícen nad něčím kompaktnějším. A pak i šulina. (29.10.2014)

Zabili jste mi ženu, tak tady máte přes držku. Je to skvělé, jen škoda okatých digitálních scenérií. Moc se tam nemluví, jelikož tam jsou samí drsný chlapi. Mikkelsenovi jsem pistolníka věřil. Jeho protipól je padouch, který střílí mrzáky a důchodkyně, bez mrknutí oka. Dokonce se mi líbila i Eva Green, která mne jinak vůbec nepřitahuje. Sem přináší takovej element tajemství. No měl jsem z toho úplně chuť zapařit si zase Red Dead Redemption. (25.12.2014)

Přímější zápletku jsem snad nikdy ani v žádném jiném westernu nenašel. Zbytečně nadhodnocené, protože Mads zde nemá co hrát a Eva tady po delší době nic neukáže (ani mě to už nevadí). Jeffrey Dean Morgan situaci nezachrání a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Koukat se na to samozřejmě dá, ale nic hlubšího nezůstane. Závěrečná střílečka můj dojem zbytečnosti tohoto filmu jen potvrdila. 55% (25.12.2014)

Vynikající přímočará žánrovka, která zkušeně pracuje s osvědčenými filmařskými postupy. Na tomhle filmu je krásně vidět, že není vždy třeba se pokoušet o originalitu, zvláště u podobných čistě žánrových snímků. Chápu, že někomu může vadit spousta digitálního balastu, nicméně na obranu je třeba říct, že ačkoliv je ho opravdu hodně, nikdy není v popředí scény a nestává se tedy výraznou součástí děje. (27.02.2021)

A tak se zrodil Smørrebrød western aneb Šílený Mikymaus konečně dostal pořádnou akční roli. A dokonce tentokrát Madsovi ani trochu, zaplaťodin, Netuhne Valhalla, takže žádné vikingské halušky ani hodinová rozjímání nad mrtvým kojotem, po nichž by beznadějně klesla i ta nejtužší nadměrná očekávání. Jen čistý, surově syrový zápaďák, plný nejnespravedlivějších nespravedlností, padouchů prohnilejších než chrup bezdomovce, katalogově ustrašených přizdisráčů a Evky Zelené s prořízlou držkou v nejužvaněnější roli její dosavadní kariéry. Nad něčím takovým by si i Kája Máj zlomil péro, okamžitě nechal bandou Šošonů brutálně skalpovat svého hrdinu s neuvěřitelně umytými vlasy a začal psát první díl ságy pod názvem „Mads, bledý džentlmen“. Doufám, že ten drakkar s nemytými válečníky, vystrkujícími u pobřeží Losích Andělic holé prdele na nápis Holýúd, jen tak neodpluje a ihned chci dvojku „Ropa na Stříbrném jezeře“! (21.10.2014)