Pachuť pomsty

Obyčajný chlapík doma v panike zabije neozbrojeného zlodeja, čo ho dostane do víru neobyčajných situácií. Najprv ho začne prenasledovať otec mŕtveho, neskôr zistí, že polícia mu toho dosť tají a kým sa stihne rozkukať, je už na ceste k odhaleniam, ktoré ho môžu stáť život... Zdá sa, že nádejný režisér Jim Mickle dosiahol svoj kariérny vrchol pri skvelom "Stake Land" a odvtedy už len drieme na vavrínoch a recykluje. Najprv zbytočný remake mexickej kanibalskej nudy a teraz rozporuplný vývar z xy videných drama-thrillerov. Natočené jeho typicky pomalým štýlom, no až príliš silene sa snažiace o atmosféru, pôsobivosť, znepokojenie a zvraty, pričom tomu stále niečo chýba. Čo tomu ale nechýba je minutáž, rozvláčnosť a pocit déja vu. Za príjemnú hudbu a Dona Johnsona by som tomu mal chuť dať aj tretiu hviezdu, ale nedám. (24.07.2014)

Film se zprvu, ale asi tak jen prvních deset minut, podobá klasickému psychothrilleru à la Mys hrůzy, ve kterém otec musí chránit svou rodinu před útoky vyšinutého jedince, který se chce pomstít. Brzo však tuto linii opustí a i když zůstává částečně v poloze revenge thrilleru, mění se na něco mezi buddymovie a na jižanskou gotiku a neo-noir. Cold in July zůstane zdařilým multižánrovým snímkem, který se vám úspěšně dostane "pod kůži". O tom, že nejde o pouhý zdařilý "úlet artového režiséra", svědčí i příznivé kritické ohlasy na zahraničních databázích Rotten Tomatoes a Metacritic a také uvedení na festivalu Sundance a zvláštní uvedení na jedné ze sekcí Canneského festivalu. Cold in July by vás proto nemělo nechat chladnými nejen v červenci. (05.06.2020)

Trochu z retro fláků, líznuté civilností Jakea Reachera s hudbou, která zní jako kdyby se Atticus Ross po nocích nudil, tak něco nahrál aby se neřeklo. Pachuť pomsty jsem moc necítil, ale pachuť scénáristicky prapodivně koncipovaného béčka s ještě zvláštnějším dějovým twistem uprostřed už ano a docela zřetelně. Nepopírám pár skvěle vygradovaných scén, ale jinak je to neslané nemastné. Motivace postav divné, směr, kterým se příběh ubíral jen těžko pochopitelný, navíc posouvaný mnohdy až příliš velkými náhodami. (30.12.2015)

„You know when a dog bites you... you can either chain him up... or shoot him.“ Z Mysu hrůzy přes Killer Joe až po 8mm. Maskulinní protiklad autorova We Are What We Are, ovlivněný Road Housem, korejskou Pečetí vraha či odkazy Peckinpaha a Carpentera. Syntezátorová hudba v intencích tvorby posledně jmenovaného je něco, co Cold In July dokázalo vetknout zajímavou image, ale i tak nelze přivřít oči nad podivnou dějovou roztříštěností a diskutabilní motivací postav (v tomto ohledu vládne M.C.Hall s účesem druholigového fotbalisty z bývalé NDR). Aspoň že mi někde v půlce hodilo laso kovbojské očko Don Johnson.. (27.03.2015)

Překvapivý, žánrově roztříštěný film. Velice nevěrohodná a nesourodá trojice ve složení: roztřesený sklenář, kriminálník a soukromý detektiv berou spravedlnost do svých rukou, když policie přivírá oči. Začátek je však úplně o něčem jiném. Takže člověk se nestačí divit, co se to vlastně před jeho očima odehrává. Přes všechno to kroucení hlavou musím konstatovat, že mě to vlastně hodně bavilo a není důvodu tomu nedát nadprůměrné hodnocení. (10.10.2014)