Dočasný domov

Další nenápadné drama, jehož tvůrci si zaslouží velké uznání za to, že i s velmi malými finančními prostředky dokázali vytvořit takto zábavný a intenzivní snímek. Samozřejmě jedné se o příběh z prostředí diagnostického ústavu a tak je vážné téma postaráno, ale je zpracováno tak strašně citlivým a místy velmi zábavným způsobem, že je radost jen sledovat dění. Opravdu si velmi cením takovýchto filmových počinů. Brie Larson je v hlavní roli vynikající. Velký-malý film. Jen škoda, že jich je takhle málo. (06.03.2014)

Filmy o problémových teenagerech, kteří si prošli drogami, zneužíváním a nevím jakým dalším svinstvem, vídáme pravidelně ve velkém množství, ale jen málokterý na diváka dokáže tak přenést pocity jako právě tento malý velký film. Upřímně chvílemi mi bylo na umření, jako bych to sama prožívala, takový příběh o chobotnici a žralokovi mě úplně rozdrtil, především ten způsob, jakým je podaný a co představuje, v tu chvíli jsem se chtěla někam zahrabat a ukrýt se před celým světem. Přesně z tohoto důvodů mám tak ráda indie dramata, protože občas narazím na přesně takový film, bez velkých hereckých jmen, která by na sebe strhávala pozornost, ale který se Vám zaryje pod kůži jako máloco a tento film jen tak z hlavy nedostanu. (08.01.2014)

Vždycky tak nějak jednou do roka se objeví jeden indie film, který mě svým zpracováním a upřímností zcela odrovná a letos tuhle metu jistě splňuje pecka Short Term 12. Po režijní stránce naprosto výtečná věc, která skvěle kombinuje vážné pasáže s humornými a pohodovými scénami, aby pak scénáristé přišli v poslední třetině s totální emocionální smrští, která mě vyždímala na několik následujících měsíců. Postavy jsou naprosto uvěřitelné, jejich vývoj a postupné odkrývání tajemství hlavní postavy je navíc tak skvěle napsané, že by kdejaké letošní oscarovky mohly závidět. Brie Larson navíc předvádí zatím svůj nejlepší herecký výkon a také zbytek obsazení včetně dětských herců je bezchybný. Pro mě bezpochyby jeden z nejlepších filmů roku 2013. (11.01.2014)

I v americkém Klokánku, záchytné to stanici, chránící děti před vlastními rodiči, dochází ke stejnému jevu, jako u nás a všude jinde - bolestí ze sebepoškozování si dokazovat, že žiji, že cítím, že pohled na vlastní krev mi dá na chvíli zapomenout... Den otevřených dveří v "Short Term 12" však navíc nastoluje otázku, jak až je vhodné, aby se o takzvaně "znevýhodněné" děti starali ti, co si prošli podobným peklem, ano, dokáží odhalit rébusy, do kterých šifrují svá volání o pomoc, jsou jim blíž vědomím stejného stigmatu... ale dovedou zvládnout svoje vlastní emoce ve vyhrocených situacích, neposouvají záchranné hranice podle svých traumatických zážitků, nezatáhnou je do svých skříní s kostlivci? Není rozumnější pouze nadhled profesionála, byť z nastudovaných modelů? Pointa zní - obojí je správné, jen je třeba oba přístupy citlivě nakombinovat, pak naděje na záchranu není jen teoretickou učebnicovou formulí... Zajímavé, civilní, uvěřitelné. (17.03.2014)

Moderní indie film s ruční kamerou a takovými těmi pastelovými barvami, co vypadají jak vintage filtr z Instagramu. Co od filmu čekáte, to dostanete - na povrchu trochu vtipné, pod tím skrytá slzavá traumata. Milá holka z diagnosťáku se skamarádi se svou vychovatelkou a přes jejich vztah se díváme na šrámy, co utrpěly ve svých životech. Není tu nic, co byste nečekali od indie filmu s touhle tématikou, ale jako celek to funguje dobře. (15.04.2014)