Para Elisa

Od tý doby co jedu tyhle malý a neznámý horory především od Krufa jsem se více či méně nespálil až do teď.K tomuhle filmu nemám moc co říct, snad jen, že ten scénář bych napsal asi za deset minut než bych vypil první Budvar a mnohem líp.Nudná a hodně blbě zahraná fraška, kde se všichni postavy chovají jako debilní idioti a hlavní hrdinka je sice krásná, ale úplně vypatlaná (spoiler) a chcípnout si prostě zasloužila.Mizerná hudba, nahovno atmosféra i herci, nudná zívačka kterou by natočil každý druhý divadelní ochotník.20%. (25.02.2015)

Po hodně dlouhé době mě španělský film příjemně překvapil. Komorní, úsporné a bezvýchodné. Když se dostanete do spárů dementní matky, co má dementní dceru, pak nemůžete očekávat mnoho štěstí. V jistém okamžiku se snímek promění v Misery nechce zemřít, ovšem ne na dlouho. Ana příliš o život nebojovala. Jenže proč? Protože byla omámená...a to jsem si musel celou dobu připomínat. Jo bylinky jsou svinstvo. Nejen že po nich můžete oněmět, dokonce vás i pěkně oblbnou. Absence otevřených gore scén tentokrát nevadila. Dal bych spíše 3*, jenže konec si prostě hvězdu navíc zaslouží! (10.01.2015)

Možné spoilery. Děvče si potřebuje přivydělat a tak skočí po první nabídce, která se jí dostane pod ruku. Průšvih je, že nemá dělat chůvu, jak se zprvu zdálo, ale má posloužit jako panenka na hraní pro psychopatickou dceru neméně psychopatické matky. Zase docela slušný nápad, ale bohužel poněkud zprasený. Atmosféra veskrze nulová, že by dcerka své "panence" dávala záhul, který by diváka vystřelil z ponožek, to se také říct nedá. Dva tři dobré momenty tu byly, představitelka oběti byla docela sympatická, ale stejně jde o sakra promrhaný potenciál. Alespoň že režie neobtěžovala dlouhou stopáží. Především za téma 30%. (02.09.2014)

Docela jsem se na tento španělský kousek těšil, protože je nejčastěji přirovnáván k australskému The Loved Ones, jenže jak se ukázalo, nešahá mu ani po kotníky. Stále častěji mi začíná připadat, že španělská tvorba začíná v poslední době lehce upadat na úkor kupříkladu té francouzské. Jaume Balagueró je samozřejmě číslo jedna, ale většina ostatních se jej snaží jen napodobovat a moc se jim to nedaří. Juanra Fernández je ve svém oboru teprve začátečníkem, ale pokud na sobě nezačne víc makat, stane se jeho další tvorba jen průměrným patosem a brzy upadne v zapomnění. Tento obyčejný thriller je toho jasným důkazem. Pokud totiž někdo láká na psychický teror, tak je potřeba mu jej i slušně naservírovat a ne že zůstane jen u tuctového náznaku a jedinou věcí, kterou se dá „teror“ nazvat je řev jedné z hereček, při kterém vás začnou bolet ušní bubínky. Oceňuji, že si Fernández napsal i scénář, jenže v něm zůstalo tolik děr, že ani výrobci ementálu by se nemuseli stydět. Potenciál filmu zůstal z poloviny nevyužit, spousta věcí je nedotažených do konce, většina zajímavého mimo záběr kamery a stopáž mohla být klidně delší, protože useknutý konec mě pěkně nasral. Když k tomu přidám i „klasické“ nelogické chování a situace, nejsem schopný tomuto filmu dát prostě víc než obyčejný průměr. Po jeho zhlédnutí však začínám vážně uvažovat, že si v práci posbírám pár mašliček z hroznového vína a svážu s nimi svojí starou, abych si vyzkoušel, jestli to vážně funguje. To si samozřejmě dělám prdel, stejně jako si jí ze mě dělal sám režisér. Slabých 50% (28.11.2014)

Chujovina, a pekelně uřvaná ("Ma-ma, béééé béééé, mama, bééééé!"). A navíc taky ne příliš šťastně natočená, protože když už došlo k nějakýmu násilnýmu konfliktu, nebylo nikdy nic vidět. Čim že jí ta svině třískla? Bylo to rukou, nebo kladivem? O co se ta druhá bouchla, že má v hlavě díru? Všechno se tu prostě děje tak nějak ledabyle, ve tmě a hlavně mimo kameru. A to zkrátka ruší, vzhledem k některým scénám to může dokonce nasrat. Můj nešťastný výběr z loňské či předloňské úrody Španělů (Deranged, Dictado, Insensibles) tak vesele pokračuje. (12.08.2014)