Gagarin: První ve vesmíru

Nemůžu si pomoct, ale kosmonautika byla vždycky moje. Po nějaké době, kdy jsem tento film odkládal, jsem se k němu konečně dostal a nelituji. Byl skvělý. Ono jak dobře natočit první let do vesmíru. To je spíš na nějaký hraný dokument. A přesto se to podle mě zdařile podařilo. Gagarin je tu zpodobněn jako obyčejný člověk. Jenom je škoda, že neukázali i to, co bylo po tom. Jenom pár dobových záběrů. A přitom by to bylo neméně zajímavé. (28.12.2016)

Jaroslav Žalnin má skoro stejně krásný úsměv jako měl Gagarin. Což mu možná pomohlo mě přesvědčit, že jsem spolu s Jurijem Alexandrovičem prožívala jeho let. Spolu jsme byli nadšení, že to dokázal. A spolu jsme se stali prvními dobyvateli vesmíru. Film o hrdinovi musí být hrdinský epos, což Parčomenko ví. A nejen že to ví, umí to i prosadit na plátno. (01.10.2013)

Vizuálne naozaj vydarené, po tejto stránke snáď niet čo vytknúť. Kvalitná výprava a kulisy, ktoré pôsobili skutočne hodnoverne a dodali celému filmu punc. Kiežby sa to isté dalo povedať aj o forme a kompozícii :( To bolo hrozné! Nič proti retrospektívnej forme, ale toto bolo fakt už prehnané a výrazne to uškodilo celému filmu. Nehovorím, že to muselo byť striktne lineárne, ale určite nie takto rozhádzané a bez nejakého určitého kontextu. Gagarinovu misiu naštudovanú nemám, tak nedokážem zhodnotiť, do akej miery sa Rusi držali skutočnosti. Ale musím uznať, že to vyzeralo presvedčivo. Film bol pekný, len ako som už povedal, škoda tej formy a kompozície... (11.04.2021)

Patos nemůžu Rusům v případě tohoto příběhu vyčítat - natočili si ho velkolepě tak, jak si zasloužil, protože vesmírné prvenství Gagarinovi nikdo nesebral a v učebnicích skončil naprosto oprávněně. Kdyby jako první letěl Američan, Francouz, Brit nebo bůhvíkdo jiný, vypadalo by to podobně. Přes všechnu tu hřmící hudbu a heroické záběry je ale Gagarin naopak příjemně umírněný, dobře zahraný a působivý přesně v těch scénách, kdy má působivý být (start, let, přistání, prostřihy do minulosti, snad všechny scény Sergeje Koroljova). Samozřejmě to není žádná hlubinná sonda do kosmonautovy duše jako třeba První člověk a chyba by byla čekat i nějakou kontroverzi, protože o tom to být nemělo. Je to oslava, pokud můžu soudit docela věrně se držící skutečnosti a povedená. Ale kdyby mě něčím překvapila, byla by ještě lepší. (18.08.2019)

Můj vztah ke Gagarinovi není kosmický, ale pozemský, až přízemní. Některý z učitelů přišpendlil po úspěšném obletu Země Gagarinovu fotografii na školní nástěnku. V nadšení žáka šesté třídy jsem si ji po konci vyučování odšpendlil, abych ji ukázal doma rodičům. Stálo mě to dvojku „zmravu“ (tehdy jsem ani nevěděl, že se jedná o "dvojku z mravů"). Film o nadšení, snaze dosáhnout něčeho nevídaného, ale i latentních rozbrojích a pozdějším zneužití hrdiny. Režisér a scénárista Pavel Pachomenko nasadil hned od počátku první komickou rychlost: všechno je úžasné, super-optimistické, o možných selháních se mluví jen když je záhodno, aby vynikla hrdinova chrabrost a neochvějnost. Pohled na Gagarina jako na člověka (na člověka chybujícího a pochybujícího) tu nenajdete. Přesto však je škoda, že hrdinní dobyvatelé ztrácejí náš zájem na úkor muzikantů a sportovců. (05.06.2015)