Kingsman: Tajná služba

Vaughn a Goldmanová chtěli ukázat, jak umí vytěžit odkaz bondovek. Ve skutečnosti vyrabovali vlastní krám. Po Kick-Ass a První třídě jde o jejich třetí náborově-výcvikový film, akorát poněkud nešťastně nakřížený s celkem vážným sociálním dramatem. Stereotypní vykreslení prostředí pracující třídy (hospody, rvačky, domácí násilí) postrádá nadsázku vlastní zbytku filmu, což vede k přerývavému tónu a tempu vyprávění během prvních dvou třetin. Výchova protagonisty k „džentlmenství“ (které zde na sebe stejně jako v raných bondovkách váže pořádnou dávku šovinismu) je zároveň v rozporu s egalitářským sdělením filmu – Kingsmanem se Eggsy může stát až poté, co popře (vystupováním, oblékáním, mluvou) svůj nízký třídní původ. Jak prozrazuje také technofobní prezentace padoucha, pseudo-anarchistická schránka filmu ukrývá konzervativní srdce. Vaughn možná nemá jasno v tom, co chce filmem sdělit, zato nám každou scénou dává najevo, jak strašně chce být cool. Přesněji – jak strašně se chce zalíbit teenagerům mužského pohlaví, kteří hltají komiksy a hrají videohry. Komiksově přehnané násilí, akční scény přejímající videoherní estetiku, vtipy útočící na první signální a nebetyčný sexismus (nazývejte mne třeba sucharem, ale nabídka análního sexu od ženy, která strávila poslední dny zavřená v cele, mi nepřijde vtipná, nýbrž jen urážlivá; jediná aktivní ženská postava vyprávění je v závěru filmu pro změnu zpasivněna vystřelením do kosmu). Předstírání dospělosti se omezuje na povrchní debaty o bondovkách a sebereflexivní hlášky typu „this isn’t that kind of movie“, přičemž v jádru samozřejmě přesně o „that kind of movie“ jde. Z popírání vlastní klišovitosti se již stalo nové klišé. Nejbondovštějším Vaughnovým filmem tak nadále zůstává První třída, která na svou bondovskou stylizaci nepotřebovala takhle okatě upozorňovat. Nic z uvedeného by nebylo důvodem, proč film zavrhnout, kdyby první polovina filmu neměla problém absencí dynamiky a napětí nerozumně rozdvojeného vyprávění a kdyby TOLIK scén netrpělo naprostou samoúčelností. Vaughn neví, kdy přestat. Nedokáže odhadnout, kdy scéna již vyčerpala svůj potenciál a přehoupla se do další „koukejte, jak jsem cool“ přehlídky obehraných vizuálních nápadů a průměrných digitálních triků. Kingsmanova snaha být zábavný za každou cenu a bez jakýchkoli ohledů na dobrý vkus, vede k tomu, že svou nehorázností párkrát pobaví, ale celkově je hlavně únavný. 70% Zajímavé komentáře: MessiáŠ, InJo, Alqarin (16.02.2015)

Kick-Ass navlečený do hávu klasických bondovek. A to natolik důsledně a jedna k jedné (opět je to žánrově uvědomělé stejnou měrou jako podvratné, zběsilé, s nemalou porcí meta nadsázky, klade to důraz na to být za všech okolností cool a podoba je i v průběhu, typu rolí, aluzích atd.), že je to vyloženě ke škodě, protože duo Vaughn/Millar má nesporně na více než na pouhé vykrádání sebe sama. Ovšem pokud (a dokud) to bude takováto skrz na skrz sympaticky nekorektní Zábava, tak komu by to vadilo, že? PS: Škoda oficiálních titulků, které nápaditosti příliš nepobraly; minimálně Valentinova vada řeči si přímo říká o hravý přístup. (05.02.2015)

Dá se říct, že první polovina filmu, neboli vzestup "superhrdiny" není nikterak překvapivý. Přesto se Matthewu Vaughnovi daří do filmu vštípit střípky šílenosti, humoru nebo ideálně obého zároveň. Člověk má pocit, že tohle už někde viděl, ale přeci jen je v tom cosi originálního. Vaughnův rukopis představuje především hravost, nadsázku a hlavně styl hlavních hrdinů, který doplňuje jejich přirozené charisma. Gradace filmu v jeho poslední čtvrtině je opravdu to nejlepší, co lze od komiksové akce požadovat. Rychlé přestřelky, nevšední kamera, hudba, hlášky, vše do sebe krásně zapadá a výsledek se téměř vyrovná prvotřídnímu Kick-Assu... 8/10 (19.02.2015)

Matthe Vaughn opět natočil takřka dokonalou zábavu, která v sobě skrývá přesně to, co zábavná gangsterka má mít. Šišlajícího nepřítele v rukou Samuela L. Jacksona, frajerskýho agenta Colina Firtha nebo neskutečnýho sympaťáka mantáka Tarona Egertona. Do toho lehce klasičtější příběh, ale naprosto parádní zpracování, které se nejlépe projeví dost brutální, ale nesmírně zábavnou akční scénou v kostele. Nevím, jestli je Matthew Vaughn génius, ale je jeden z mála režisérů, k jehož filmům se neustále vracím a po jejich dalších shlédnutích zvyšuji hodnocení. Po Hvězdném prachu je právě tenhle kousek tím nejlepším, čím mě zatím stihl potěšit. A doufám, že tomu tak nebude naposled. (02.06.2015)

Tyjo, přece nemůže film jen tak skončit globálním vyhlazením zbohatlických elit (a pravděpodobně i většiny vlád minimálně západní civilizace) a odbýt mě pouze informací, že náš hrdina si vrzl s nějakou severskou princeznou! Co se komediální stránky týče, přijde mi, že se film snaží až moc. Skoro pokaždé, když se stane něco cool, tak nějaká postava má potřebu okomentovat, že se právě stalo něco cool. A přitom jediné, co mi připadalo opravdu cool, byla Sofia Boutella s šavlovýma nohama, zbytek byl taková kombinace okoukaného a nuceného. Ještě hudba celkem stála za zmínku, ale jinak mám dojem, že Kingsman svého náběhu na kultovní status dosáhl zejména díky nedostatku dobrých filmů, nikoliv že by sám opravdu vykazoval nějaké kvality. (15.11.2017)