Sobecký obr

Silné téma, poutavý příběh, výborné dětské herecké výkony a pak jedna pořádná pecka mezi divákovy oči. Zajímavé ovšem je, že emocionální vrchol přichází docela brzo před koncem a zbytek stopáže se de facto nechává doznít (což u někoho může zintenzivnit celkový filmový zážitek, u jiného zas způsobit ztrátu zájmu o zbývající děj). Jinak, nezdálo se mi poněkud naivní podvodníkovo závěrečné „gesto“ a stejně tak míra tolerance když už ne policistů, tak min. učitelů. Celkově to vidím na slušné 4*. (08.07.2014)

Pridrbané sebecké decko! Na to sa nedá nič iné povedať... Ale Briti opäť raz dokázali rozpútať skvelú sociálnu drámu vysokých kvalít, ktorá po celý čas pôsobí v podstate dosť chladne. Až kým príde jedna scénka (kto videl, vie ktorá) - a po nej sa snáď nikto nezmôže na slovo. Normálne som zostal pozerať s otvorenými ústami a cezomňa prešla vlna zimomriavok. No treba uznať, že tá nahromadená utíchajúca bezcitnosť sa v jeden moment vyrútila úplne naplno. Hoci ma prvá polovička filmu až tak nezaujala, tá druhá už mala naozaj nespornú kvalitu. Aspoň vidno kam až dokáže zájsť chamtivosť a sebectvo... (15.03.2014)

Obaja chlapci to rodinné zázemie nemali bohvieaké, lenže jeden bol citlivý a slušný a na tie zlé chodníčky sa tak nejak nechal zlákať. Ten druhý mal tú agresiu a zlobu už v sebe. Tragédia tentokrát nechala na seba dlhšie čakať, ale aj tak ste ju od polovičky filmu tušili. Ten malý drzáň zostal bez toho svojho pevného bodu v živote úplne stratený, ale či ho to zmení, nevie nikto. Veľmi realistické a výborne zahraté. (08.12.2015)

Britská sociální dramata mají silný zvuk a Sobecký obr tento fakt jen potvrzuje. Naprosto nekompromisní, syrový a přesto silně zúčastněný pohled na dvojici sotva dospívajících kluků, jejichž nedětský svět je omezen jen honbou za elektrickými kabely a kovovými předměty v nehostinném industriálním prostředí severní Anglie. Téma může kdekoho odradit, proto je na místě říct, že jeho podání od prvních momentů uchvátí a naprosto sebejistě dávkuje divákovi jednu ránu za druhou, provláčí ho špínou, deziluzemi a nejhlubším možným dnem, aby se nakonec v pár nenápadných dovětcích odrazilo do již neočekávaných výšin. Hlavní hrdina v leččems připomene nezvladatelného chlapce z filmu bratří Dardennových Kluk na kole a film jej nechá projít podobným i když daleko vyostřenějším vývojem. Společně s jeho přítelem, který je přesným opakem jeho bezhlavé nestálosti a neschopnosti citového prožitku, vytváří nezapomenutelnou dvojici emotivně symbolizující sílu i tíži skutečného přátelství. Sobecký obr slibuje silný zážitek, který však nechce zanechat hořkou pachuť, ale naopak najít určité vysvobození z jinak přepjatě podaných životních podmínek postav. Právě proto je jeho konečný účinek tak mocný a i když je to klišé, myslím, že hrobové ticho během závěrečných titulek je určitě spolehlivým lákadlem na tento nenápadný skvost. (28.06.2013)

Naprosto odzbrojující drama ze života white trash, tedy bílé sociální spodiny. Režisérka Clio Barnardová opravdu fenomenálně, vezmeme-li v potaz, že jde o její celovečerní debut, navazuje na předlouhou tradici britského sociálního dramatu a svůj ženský úhel pohledu otiskuje právě v příběhu zaostřeném na dětského hrdinu a dětský svět . I ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy předadolescentního dítěte získávají totiž oním naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. Neúprosně syrová sonda do života malých zlodějíčků kovů, kteří se sami nejsou schopni vymanit ze začarovaného kruhu sociálního vyloučení a jen opakují chyby svých rodičů, naprostá predestinace prostředím, v němž žijí a vyrůstají, je dokonale vykreslena přesnou režií a výjimečným vedením herců, zvláště pak těch dětských. Tak famózní a přesvědčivý výkon, jaký podali oba dva ústřední dětští představitelé, jsem už dlouho neviděl, jejich přesné typové zařazení a vývoj charakterů je brilantně zvládnutý. Paní režisérka měla nejen při castingu více než šťastnou ruku. Nešťastné dětství, samota, sociální vyloučení, nefunkční rodinné vazby, citová frustrace, to vše funkčně zastřešuje motiv sevřených dlaní, s kterým se během filmu opakovaně pracuje a který přináší v samém finále zajímavý vývoj práce s katarzí. Clio Barnardová ale ani tehdy nesklouzla k citovému vydírání, nepřichází žádná emoce vzdouvající hudba, jen ticho a syrové ruchy. Charakteristickým je pak zvuk bzučení drátů vysokého napětí, který vhodně dokresluje industriální ladění snímku. Zvláštní sílu mají výjevy střetu dvou nekompatibilních světů - koně v postapokalyptické krajině rozvaděčů vysokého napětí, uprostřed industriálních scenérií ve sběrně kovů, vůz tažený koněm vprostřed městské dopravní špičky. Jako by se potkal středověk s 21. stoletím, západní Evropa s Balkánem. (Motiv koně v kontrastu s industriální periferií a nedospělý hlavní hrdina spojuje Sobeckého obra s dalším výrazným sociálně laděným britským snímkem nedávné doby Fish Tank) Bezvýchodné sociální drama ze severu Anglie, které pojmenovává cosi, co má zjevně univerzální platnost a může platit kdekoliv na kontinentě, podobné příběhy se odehrávají i u nás (otázkou je, proč se o nich netočí stejně naléhavé a kvalitní filmy). Obr, překážka která člověka přerůstá, smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa. (08.05.2014)