Režie:
Asghar FarhadiScénář:
Asghar FarhadiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Jevgenij GalperinHrají:
Bérénice Bejo, Ali Mosaffa, Tahar Rahim, Pauline Burlet, Sabrina Ouazani, Bábak Karímí, Valeria Cavalli, Elyes Aguis, Jeanne Jestin, Jonathan Devred (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Ahmad se vrací z Teheránu do Paříže, aby dořešil rozvod se svou francouzskou manželkou Marií. Během svého pobytu odhalí, jak konfliktní je vztah Marie s jejich dcerou, a záhy vyplouvá na povrch i tajemství z minulosti.
Ahmad přijíždí po čtyřech letech z Teheránu do Paříže, aby dořešil formality k rozvodu se svou francouzskou manželkou Marií. Během svého krátkého pobytu Ahmad odhalí, jak konfliktní je Mariin vztah se starší dcerou Lucií. Ahmadova snaha vztah vylepšit odhalí tajemství z minulosti.
(HBO Europe)
Videa (5)
Recenze (53)
Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi. Svým postavám vstupuje "dokumentárně" do života jen na určité období, aniž by vysvětloval co bylo a co bude. Zarytě se vyhýbá vyřčení nevyřčeného či nabídnutí (roz)řešení. I přesto (či právě proto) se umí dostat postavám pod kůži způsobem nevídaným. Přijde, zachytí, zdrtí a zase odejde. Největší (a ostatně i jediné) zklamání je, že se Farhadi snaží, ať již cíleně či mimoděk, o takové intimnější navázání na Rozchod Nadera a Simin. Ostatně tohle by klidně z fleku mohlo být volné pokračování "po letech". Stačilo by vyjít ze situace, že Simin s dcerou na západ odešly... ()
Drama, co roste a kolísá s každou další minutou. Zároveň moje první setkání s íránským režisérem Asgharem Farhadim. No a musím říct, že s těmi postavami to nebylo vůbec jednoduché. Stejně tak, jako se samotnou délkou. Když se ale oko kamery zaměřilo na poslední moment tohoto filmu, ukápla mi slza, což jsem vůbec nečekal. ()
Jestliže předchozí celosvětově proslavené strhující drama Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin popisuje nesnesitelnou těžkost až nemožnost rozpadu manželství v totalitou svázané současné íránské společnosti, jeho nový film Minulost naopak popisuje nesnesitelnou lehkost jeho rozpadu v dnešní Evropě. Hodnotí se tak míra svobody - minulá zpráva kriticky hovořila o nedostatku svobody, ta současná hovoří opět kriticky o jejím nadbytku. Íránská totalita a extrémně liberální Evropa představují možná dva extrémy, jestliže v první realitě se z manželského svazku téměř nedá vycouvat a je míněn na vždy (jak tomu bylo v dávném kdysi i v našich končinách), v realitě druhé se vztahy volně prochází a bez ohledu na děti a dopady na okolí (i možná morální dilemata) se střídají partneři bez jakéhokoliv pocitu újmy. Jako by se dnes mohlo všechno, jako by činy neměly své budoucí následky, jako by neexistovalo nic dlouhodobějšího. Tím, jak se zrychlil pracovní život, zrychlilo se i subjektivní vnímání času, vlastní život se žije jakoby pohledem skrze sklo. Nepřemýšlíme o něm, nerozumíme mu, nemáme čas se zastavit a řešit ho. Jen se díváme a neslyšíme. Pohledy skrze sklo. Příhodná metafora i efektní formální prvek... ()
Přiznám se, že jsem dost dobře nepochopil tvůrce v jejich šíleném dramatu, i když jsem si tu spletitou ságu pouštěl po kapkách (asi na šest dílů, a některé jsem si musel i opakovat). Hlavní ženskou postavu zobrazuje Marie, která působí celkově nevyrovnaným, hysterickým, nervově labilním až psychotickým dojmem, co se výchovy dětí týče, chystající se po třetí provdat. Nepochopil jsem její třetí těhotenství, protože podle všeho to s dětmi vůbec neuměla, nesnášela je a při těhotenství hulila, jak komín za průmyslové revioluce. Její stálá pozice, scéna u otevřeného okna s cigaretou v ruce, byla děsná. Svého nového přítele získá tím, že rozvrátí jeho manželství a jeho manželka následkem toho spáchá sebevraždu, požitím pracího prostředku??!!!!??!!! Nezemře ovšem, nýbrž zůstane po dobu osmi měsíců v komatu . V této situaci za Marií přijede její druhý manžel Ahmed, aby formálně dokončili rozvod. Zjistí, že jeho nejstarší a nevlastní dcera nechodí domů a nebaví se z vlastní matkou. V domě dál potká syna milence exmanželky a pak ještě mladší dceru., se kterými má jeho ex neustálé problémy a šílené výstupy. No nakonec Ahmed domluví nevlastní dceři ta se smíří se svou matkou a s tou se rozejde její nový milenec???!!!! Ten skončí s krabicí voňavek na pokoji své ženy, kde se najednou rozpomene, že to je jeho žena a chce jí pomoct. Ahmed odjíždí a ani pes po něm neštěkne:-) ()
Rozťahaná rozvodovka s pár silnými momentami. Užívateľ David´82 vo svojom komentári píše: "Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi.". Niektoré rozvodové diely Súdnej siene z produkcie televízie JOJ s amatérskymi hercami znesú, čo sa týka civilného poňatia porovnanie s Minulosťou. Dejovo sú ešte výživnejšie a zamotanejšie než Minulosť. Sú to také skomprimované príbehy nejednoznačnosti medziľudských vzťahov, filmovo síce nestojace príliš za veľa (limitácia priestorom súdnej sine a jej bezprostredného okolia príliš obmedzuje možnú variabilitu spracovania), príbehovo však občas ponúkajúce veľmi poučné príbehy z nekonečnej knihy Tisíca a jedného rozvodov tých, čo si pôvodne sľúbili nekonečnú lásku až po hrob toho druhého. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (4)
- Režisér Asghar Farhadi nehovorí po francúzsky, režírovať preto musel priamo pomocou tlmočníka. Zároveň sa jednalo o jeho prvý film, ktorý nebol v jeho rodnom jazyku - perzštine. (MikaelSVK)
- Ali Mosaffa (Ahmad) sa učil po francúzsky len dva mesiace pred začiatkom natáčania. (Crybaby)
- Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach v Paríži. (MikaelSVK)
Reklama