Bez slitování

Drsné prostredie Sardínie, všeobecné mlčanie, strach a mafia. Dej je zaujímavý, vzťahy zaiteresovaných zaujímavé, spracovanie tiež. Avšak ani Franco Nero nedokáže vytiahnuť film do vyšších levelov. Niečo tomu chýbalo. V našich kinách bežal film v roku 1969. Druhá recenzia. (19.02.2023)

Komentář může obsahovat spoiler. Bez slitování (a.k.a. "Sequestro di persona"), film který tu kdysi za hlubokého socialismu šel v kinech (rok '69), a nejspíš i v televizi (to nevím přesně, ale nějaký pamětník se snad najde aby případně poradil). Tohle je eurocrimi (poliziesco), které se odehrává v horách někde v Sardinii (o rok později natočil zhruba ve stejném prostředí režisér Lizzani podobný film "Barbagia"), příběh je celkem zajímavý (tématicky se zaobírá únosem člověka, výkupným, vyděračstvím, praktikami mafie aj.) ale v samotném žánru nikterak převratný. V hlavní roli mafie, která unáší bohatého synka místního významného člena společnosti, nikdo nic neví, úřady a policie je bezradná a bezmocná. Gavino skvělý (Franco Nero) ve svém druhém poliziescu ("Tecnica di un omicidio"), který je rodinný přítel a který zná zákony mafie i místní lidé, se na vlastní pěst ujímá případu, spojí se s šéfem mafie a dozvídá se překvapivé informace...Více ve filmu. Film zaujme svou drsnou scenerií, všednodenními zvyklosti, špinavostí a myslím si že nejen fandy ranného erurocrimi. Mladá Charlotte Rampling v jednom ze svých prvních filmů také stojí za vidění..Hodnotím za tři, tedy průměr (a to především za konec), zas tak odvařenej jsem z toho ale celkově nebyl (větší napětí a akci zde přeci jen moc nenajdete, za to jeden krátký románek), lepší již zmíněná "Barbagia". Hudbu k filmu dělal jinak vynikající Riz Ortolani ale zde jsem ji skoro vůbec nezaregistroval, úplně mě minula.. (17.11.2010)